pátek: DEN DEBIL
Dnes akce „červené a žluté ruce“. A také červená podlaha ve stáji, červená doga, červený kocour, dvě červené děti a žluté fleky na podlážce, která měla být čistě červená. Nevěřila bych, co dokáže šňůrka od mikiny, která se na několik setin vteřiny ocitne v plechovce s barvou...
Hned ráno jsem zažila haló /popíšu výše v sólo příspěvku/ u koní, a definitivně mne odboural pohled z okna mé kanceláře v práci: trabant jedoucí svižně do kopce v křižovatce a táhnoucí za sebou na laně naleštěné a vytůněné BMW. Nejméně desetkrát jsem v brzké ranní komunikaci s Frostem na téma Evropa2 (hrát Rolničky, rolničky mimo Vánoce evidentně není pouze mou doménou) místo „Leoš“ napsala „Loeš“, což mne několikrát dostalo pod stůl. Rozesmálo mne množství akutně potřebné žluté barvy v plechovce, ale víc do pláče...:o)
Kuna (kun*a jedna) mi z nejspodnějšího akvárka vytáhla a vyvraždila 30 krásných, zdravých a nádherně barevných myšiček. Proč si ta ****** nezvala třeba dvě nebo tři? Já bych to nepoznala a ona by se nažrala. Je fakt blbá.... Místo denního pokochání se zlatými a stříbrnými kožíšky sbírám po zahradě rozseté mrtvolky. To už je potřetí, co se zahrádka proměnila v Hřbitov malých domácích zvířat“. Grrrrrrrrrrrrrrrr!!!
Odpoledne Móňa s Finem skákala a kůň se zašlápnul (pro neznale: zadní nohou si skočil do přední a nad kopytem si udělal ukázkovou třícentimetrovou díru, která do rána oteče a která bude pár dní bolet). Takže zítřejší Hubert opravdu nehrozí.
Před odchodem do postele mne do neskutečné křeče dostal obrázek „pitbull nasral dikobraza“. Smála jsem se tak, že jsem deset minut nebyla schopná čehokoliv kloudného. Humor mne přešel ve chvíli, kdy jsem si obrázek konečně prohlédla pořádně a zjistila jsem, že to není fotomontáž, nýbrž tvrdá realita. Chudák pes.
A na závěr hláška, jež mi byla doručena od Kay.Tee z přednášky jistého docenta a jež nepotřebuje komentář:“Myslím, že naše školství je anemické (chaotické)! Místo modrých trenek se nosí pruhované apod. Marie Terezie by z toho měla žaludeční vředy. Ale hlavně, že máme nejméně negramotných lidí...“
Podvečerní sprcha fórů od tygrovo mi zakončila den debil, jen už zkrátka nejsem s to si vzpomenout, které to byly... Inu, to se stává i těm nejlepším.
Jo, ještě profláklé hřebíky... Jana prý nemá čas, takže jsem s největší pravděpodobností ty rámy tloukla zbytečně. Nové hřebíky už tuplem nebudou potřeba...