Povídání o tom, jak může začít Den Debil.
Brzy ráno chodívám krmit koně. Pokud je světlo, klidně už v pět hodin. Horší je to, když se rozednívá později. A tak sedím na kýblu, píšu sms /hádejte, komu/ a jakž takž vidím bílého Fina, jak se jde napít, obilí už měl sežrané. Odeslala jsem sms, a že odvážu Amina, který žral opodál, a honem domů. Jak hluboký myl... Z mlhy se ozvalo "DUP".... „HOP“... DUUUUP"... poté „KŘACH“ (zvuk rozšlápnutého kýblu majitelé koní doslova milují)... a pak už jen "TUDUDUM TUDUDUM TUDUDUM" (koně cválají rytmicky na tři doby)... a hnedle jsem měla důvod být sprostá jako skupina dlaždičů. Proč se zrovna tohle děje mně a proč zrovna dneska, kdy si potřebuji ráno umejt hlavu a připravit pár věcí na zítřejšího Huberta??? Grrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr...
Bližší ohmatání místa činu ukázalo, že ******** rozšlápli nikoliv kýbl za 70 Kč, ale barel na vodu, který se hooodně špatně shání, a ten ******* Amin vzal roha i se sloupem, ke kterému byl účelně uvázaný. Se sloupem logicky strhnul i ohradník, včetně vchodu, a s tímhle vším na ohlávce pádil kamsi do *******.... dozadu, páč byl vyděšený z toho, "co" se ho to drží...
Úplně děsně nejvíc nadšeně nejraději ze všeho chytám k smrti vylekané koně, a ještě k tomu po TMĚ. Kteří jsou navíc dva, tudíž ještě hůře chytitelní, protože druhý obvykle zpanikaří také, když vidí, že první je totálně zmagořený.... a ještě k tomu v mlze, kde by se bála i strašidla z hororů .................. grrrrrrrrrrrrrrrrrr
Naštěstí pro mne se sloup vlající za splašeným koněm zachytil o jeden ze sloupků, které rozdělují pastvinu na půlku. Sice ho taky vyrval (další kus ohrady v ******) ale zároveň se celá ta změť zamotala pod koně. Ten to přidupnul, přetrhnul (hurá), a už bez "vetřelce" na ohlávce se pak nechal chytit a sundat si ohlávku... Mezitím pro změnu zpanikařil můj kůň, asi tak stokrát, takže mne v mlze několikrát porazil, ******* jeden, a poté mi poplašil dobrmanku, která se pak nechtěla nechat dát chytit. Takže i když se mi celkem rychle podařilo natáhnout provizorní ohradu, (snad ******* nepřijdou na to, že tam není proud), nemohla jsem spěchat domů, bo můj pes hystericky štěkal na oba koně a odmítal jít se mnou. A tak jsem stála v té husté vlezlé mlze před ohradou a vyřvávala jsem tam, ať jdou všichni do *******, že se spěchám.... že se potřebuju třeba taky vykoupat a jít do práce, a že jestli toho nenechají (zrovna tam probíhala veselá honička koní versus pes), tak že tam vlítnu a všem třem zlámu žebra tak, že si měsíc nezaběhají a nezaštěkají...
Musela jsem pochytat koně (*******... grrrr) a pak nalákat psa, který věděl, že tohle se nesmí, tudíž se mě bál. Ale nakonec přišel, tak jsem ho s obrovským sebezapřením (******* ******* ********, grrrrrrrrrr) pochválila: jak je hodná, že přišla a že poslechla... ****** jedna....
Proč zrovna před Hubertem???? Budu dělat ohradu, jako ta trubka, když mám nejvíc práceee..............
Daja Swito
která se směje i vlastním tragédiím.