Teď si možná několik čtenářů láme hlavu, co to zase má znamenat...
Inu, RED 5. Prostě mi ten song po jednom naprosto fenomenálně zk*rv/n?m dnu tak nějak vlil krev do žil. Energii. Jako kdysi na intru, kdy jsem po nocích tajně poslouchala psycho masakry Vrtulníka Michaela V ... /mezi námi ženami, mám zatracenou slabost pro vrtulníky všeho druhu, ale psssssst, protože hrozí možnost se proletět... a asi těžko budu vysvětlovat, proč před nástupem do vznášedla budu chtít uspat... se totiž bojim výšek).
Red 5 už mi okna dávno nevytloukají. Na to máme VanDyka, že ano... Místo šíleného magora Vrtulníka, kterému jsem psala neméně ulítlé dopisy, ujíždím na ještě větším pošukovi Loešovi (hujaháááá), kterému maily preventivně nepíšu, páč by se to zvrhlo v nekontrolovatelnou mánii, kterou si narozdíl od dob studentských v pracovním procesu nemohu dovolit. Ale „I love you ... STOP“ si dám ještě jednou.... fíhááá...
Dobře, ztlumím to. Než si had rozbije hlavu o sklo terária...
Ale po vysilující fyzické námaze na to mám nárok. Po snaze objevit v útrobách domu mých rodičů fungující monitor jsem dospěla ke dvěma zajímavým skutečnostem: 1) činnost monitorů by měla býti uzamykatelná heslem... a 2) na půdě máme nefalšované počítačové muzeum. Pravda, poněkud mne zarazil počet klávesnic notně převyšující počet case, a v opačném efektu množství datových kabelů spojujících monitor s PC (než mi došlo, že ten jeden jediný je v kuchyni píchlý do LCD TV, kam jsem ho zákonitě musela dát já, protože nikdo jiný z rodiny tohle nesvede), ale co je prioritní – jeden monitor vypadající jako „17“ se našel. Přemítám, jestli to číslo je skutečně související s délkou úhlopříčky anebo s hmotností té věci... jestli budu mít kýlu, tak aspoň vím, z čeho.
O víkendu totiž došlo k úkazu, který bych mohla označit jakožto „skoroklecanský syndrom“ (druhá osoba bydlí poblíž Klecan – pozn. autora). V praxi to znamená, že návštěva usedne k CIZÍMU počítači a bez povolení si poštyluje (oprava: rozštyluje monitor, který má přísně zakázáno být těmto a podobným zákrokům podrobován. Když se po zásahu osoby č. 1 podařilo jej uvést do chodu, dostalo se mi přísného nařízení „neštylovat, nesahat, nevypínat, neměnit parametry... pouze utírat prach“, že by pak monitorek mohl ten rok ještě fachat. Leč bohužel: po sobotní razii osoby č. 2 se naplnil monitorův osud, a dožadování se alespoň politování vyústilo ve věcnou poznámku „kup si novej...“
Hmmm... tak až někomu zase nabořím auto, ač nechtěně, zkusím to pořešit touhle metodou:“...si kup novej předek, ne?“
A asi i nové oči, si koupim, protože půdní exponát pro změnu nereaguje na nastavení obnovovací frekvence. Hádám, že mi z pohledu šlehají dvojí blesky, jedny ze vzteku nad bezmocností závislého uživatele PC, a druhé v podobě obrany před blikáním obrazovky. Ale Red 5, ti jedou luxusně. I love you..... STOP!!!!!
Daja Swito
shánící hit „nosim černý brejle...“
PS: special thanx to Frostova garáž... nechápu to, ale řvu smíchy... dneska... uááááááh...