Informace o článku
Poučka sedmá: důvěřuj, ale prověřuj Definitivním nářezem letošního Huberta se stal Závěrečný soud. Zpočátku to vypadalo, že opět neseženeme divočinu (...
draacedraace
...denní cint...denní cint
16.10.2006 23:57:0016.10.2006 23:57:00

Podzimní radovánky 2006 - část 3

Poučka sedmá: důvěřuj, ale prověřuj

Definitivním nářezem letošního Huberta se stal Závěrečný soud. Zpočátku to vypadalo, že opět neseženeme divočinu (maso), a když už byla prasátka vykostěna a odnesena do restaurace, dověděli jsme se, že za každou porci musíme doplatit dvacet korun českých, prý že se rozmysleli. A rozmysleli se jak jinak než v pátek, tedy den před akcí, nezávisle na několika domluvách předtím. Sehnat hospodu, kde za udělání guláše pro zhruba 50 lidí chtějí necelé tři stovky, se sice v šibeničním termínu podařilo, ale pro změnu jsme se do vyhrazeného místa nevešli. Hlava na hlavě a kravál z jinak populárního soudu vytvořili shluk těl, kde nebylo slyšet vlastního slova a obžalovaní byli rádi, když se jim podařilo povstat, o pokorném kání se přímo před osobou Velké Soudkyně jsme si mohli nechat jen zdát.

Poučka poslední: hlavně že jsme všichni zdraví!

Tedy až na tu hlavu, protože typický hubertoidní magor pořadatel se pozná právě podle toho, že po nesčetněkrát vysloveném „UŽ NIKDY“ samozřejmě napřesrok propadne své podzimní vášni znovu. To však není můj případ, protože v létě 2007 definitivně zvedám kotvy ku matičce Praze, a to bez koně. Pravdou ovšem je, že se mi zřejmě bude po své chorém, šílícím a bezedném nadšení ještě nakonec stýskat:o)

Daja Swito
toho času magor.

Za spoluúčast na „koninách“ všeho druhu bych ráda poděkovala především těmto dvěma osobám:

Móňa z Moravyyy:o)

- za výhradní podíl na sestavení týmu, který opustil od vození se a počal jezdit, posléze i závodit. Bez ní bych zřejmě nadále krosila lesy v záchodovém sedu a v naivní představě, že se na nic víc nevzmůžeme.

Klárka Heidenreichová

- až dnes, když jsem věčně na všechno sama, si uvědomuji, jak hluboko ses mi do srdce vryla ty, kulišák Monťák a především Storm of Fire, to paradoxně napohled nezajímavé a nezáživné zvíře. Kéž se má dobře, alespoň z poloviny tak jako u tebe.

Dále děkuji za pomocné ruce, nohy a hlavy v rámci Hubertů těmto jedincům:

Petem4, Kay.Tee, 1.mamuta, Fluffyman, Ubik, Rafi, GhostXXX, pruser99, Jannie

fotky: pruser99, Fluffyman, draace


Titulek:
Text komentáře:
Vaše jméno:
Váš e-mail: (nebude zveřejněn)

WWW stránka:
Opište text z obrázku:
Gravatar

Jééé, asi budu brečet, to je krásný........

Jééé, asi budu brečet, to je krásný.......děkuji a musím říct, že Ty ses mi do srdce zaryla mnohem víc, jak asi ani netušíš.Děkuji za vše a omlouvám se za časté výlevy mojich nálad na tvou osobu....snad mi bude odpuštěno...nemyslela jsem to tak a do dnes mě to mrzí....děkuji za vše....snad jednou budu schopná vrátit...
Gravatar

Káťo zapoměla jsi poděkovat jedné osobě ...

Káťo zapoměla jsi poděkovat jedné osobě a to hlavně sobě. Díky tobě je Amin ještě kůň a ne zanedbaná herka, díky tobě je Fin hodnej miláček, kterýho mám zato moc ráda nejen já, ale hlavně spousta dětí, který díky tobě zažívají ten nádhernej pocit sedět v sedle, jen díky tobě stáj funguje a ohrady stojí, díky tobě se dějě krásnej Hubert a spousta jinej věcí. Jsem moc hrdá, že jsem k Vám mohla pár měsíců patřit. Všem vám děkuju za pomoc a za vše co jste mě naučili. Období s Vámi bylo to nejhezčí v mém koňáckém životě a nikdy na něj nezapomenu. Škoda, že se nedá vrátit čas, ráda bych to prožila znovu a vážila si vás ještě víc, protože až zpětně si uvědomuji jak málo jsem si vás a vaší pomoci vážila . Odvádíš velkej kus práce. Jsi super holka s velkým srdcem. Přeju ti ať ti vše vyjde. A vážně díky za to, že jsi, protože jenom díky tvým článkům tu žiju s pocitem, že jsem doma v čechách.
Gravatar

Hani... šmarjá... nenuť mne ronit slzy, ...

Hani... šmarjá... nenuť mne ronit slzy, když celej ten zakopanej pes vězí v jednom jediném a nezvratném faktu: koně nelze dělat, když je jedinec sám. Právě to, že jsme byli parta, pospolitost a komunita, nám přineslo pozitivní pocit a radost, z koní... A právě proto já to tady balím. Co dál tady bez Vás??? Už se mi tam ani nechce chodit, protože kromě přání, ať je vše v pořádku, ještě toužím po tom nevidět Radku. A to se podezřele často nepodaří, grrrr... Moňa bere koně atakem, protože by doma měla tichou domácnost. Co z toho mám já, když se vřítí do stáje jako lavina a všechno je "honem, honem.. nestíháme... to je ale hodin... rychle domů, než se M. vrátí..."? Já vím, že za to nemůže, že se snaží udržet si manželství i koně, ale já ztrácím veškerou chuť a energii tam být, protože mne to takhle nenaplňuje. S Klárkou nám nedělalo problém těch 350m domů jít tři hodiny čistého času, a já blbka jsem si za to doma nadávala, jak mrhám časem. Co bych za to dala, dneska!!!