Od časného rána mi existence dávala hrubě najevo, že dnešek bude „stát za to“. Hubertovský syndrom mi stále neumožňuje „lehnout a spát“, takže jsem většinu noci strávila čuměním do stropu na svítící fosforové hvězdičky, které jsem během Huberta čorkla dětem z cen věnovaných od Kay.Tee (vůbec nejsem infantilní, ani trošičku... o svítících propiskách a světýlkách na čelo od matěje raději pomlčím...) ... a ráno? Škoda slov. Že se mi zdálo o tom, jak přímo v Kill Bill byla rádio reklama na Vodafone, to není až tak neobvyklé; a ani jedna reálně volná koupelna = klasika. Že koně nedostali jádro, s tím jsem se smířila okamžitě, ale v momentě, kdy se mi nedařilo najít kasu (co kdyby náhodou přijel toužebně očekávaný LCD monitor), mi krapet hystericky všechno padalo z rukou... a nestíhala jsem přijít včas do práce... No kdy já jsem vlastně naposledy přišla včas do práce? Proč mám v pokoji pořád ještě binec z Huberta, který jsem zdárně přestěhovala ze stáje ke mně?
Při obouvání mi zavčas došlo, že tyhle sportovní boty jaksi ke kalhotám nepasují, takže šup dolů a do elegantních botek. Do právě těch elegantních botek, které mi extrémně zhoršily můj již 4 týdny bolavý nárt (kůň už nekulhá, ale já furt jo). Chcípnu, v té práci... a to chcu v sobotu hrát tenis:o(
Móňa a její malá jsou nemocné: představa, jak vedu hodinu s koňmi já, mi nahání husí kůži, pořád jsem se ještě neoklepala z té psychózy z prázdnin. Koně jsem nakonec musela odvolat, protože se mi do akvárka vloupala kuna (kun*a jedna), a to skrz pletivo. Počítám že jednu myš čorkla, bo tam byla krev. Jelikož jsem musela myši dočasně umístit u sebe doma, aby se ta svině nevrátila a nevyvraždila celou komunitu, smrdí mi teď oba pokoje jako místnost invalidního senilního cirkusáka. Věčná škoda, že můj foťák neumí zachytit makro, protože pohled na zářícího hada, jak v pozoru upřeně zírá na hemžící se myši, opravdu stál za zvěčnění. Ten si to fakt užíval...
Kvůli myším jsem přišla do práce pozdě z oběda... opět.
Můžu být ráda, že se mne šéf hned ráno zeptal, zda-li nemám nějakou volnou myš. Po prohrabání šuplete v kanclu mi naštěstí včas dobliklo, že šéfovi šlo o dobro jejich užovky, nikoliv o komunikační prostředek mezi člověkem a PC. Protože kdybych krmila za tmy, až po koních, díry v pletivu víka bych si vůbec nemusela všimnout. Ale tímhle mne zabijácká šelma totálně vytočila. Maminka prohlásila, že už je chladno, že se kuny stahujou do tepla, na což jsem odpověděla, že tady se budou stahovat maximálně z kůže a své slovo dodržím, protože MOJE víka žádná pažravá bestie likvidovat nebude. Ať si něco chytí venku, kráva...
Aby to nebylo málo: Móňa potkala ve městě Janu. Tu osobu, která s námi „dělala“ Huberta. Tu osobu, která toho naslibovala... jejíž příprava akce trvala asi půl dne... na kterou se dvakrát skoro hodinu čekalo... Která se po našem odchodu ze Soudu v Besedě nestyděla nahlas vyřvávat, jaké jsme **** a jací jsme ****** a že naši koně stojí za *****, protože jen její jsou the best.... Přirozeně se tvářila jako neviňátko a sladkým hláskem se optala, jak dopadly peníze, z Huberta. Móňa samým úžasem málem pustila kočárek z ruky a vypadla jí řeč... Ona si Jana snad vážně myslí, že dostane třetinu zisku???
Chyba lávky, Jani. Na kase sedím já, a to si piš, že ti dám přesně tolik, kolik si zasloužíš. Vrátím ti vstupný a krásně se na tebe usměju... anebo ti na*eru. Taky řešení.
Vyvrcholením dne se stala, jak jinak, Radka. Naše Radunka... právě ta osoba, kterou ze slušnosti přímo nejmenuji, loajálně používám termíny á la „majitelka stáje“ apod., protože se snažím chovat slušně. Jenomže ta kráva blbá dneska dokázala, že ekvivalent „IQ houpacího koně“ je pro ni do nebe volající chválou. Já jako ta **** už druhý týden uháním kováře, stojí mne to prachy a čas a nervy, protože koně sotva chodí. Kovář přijede, a Radunka ho pošle domů, ať prý přijede ve středu... Abyste byli v obraze: dobrých kovářů je málo. Na Karlovarsku znám přesně dva, z toho jen jeden umí kvalitně dostihové koně, jenomže se na něho musí čekat. Buď má pět hodin zpoždění anebo nepřijede vůbec, třeba i popáté za sebou. A nenaděláte nic, protože lukrativní a věhlasné sportovní stáje mají přednost, taková je realita. A když už přijede, a dokonce v den, kdy je Radunka odpoledne doma a tudíž je k mání na držení nohou svého vlastního koně během kování, tak ona ho pošle domů.... Chápete to? Co když si zítra můj kůň urve přerostlou podkovu? Co když kovář ve středu nestihne přijet, protože mu v Chebu místo pěti koní přivedou dvanáct, na okutí? Co já, která potřebuji ve čtvrtek odvést myši a v pátek jet do Prahy???
Nemám pro tohle slov.
Daja Swito
která se zase chtěla stěhovat do Praglu hned teď:o(((