Zahajují tímto sérku pondělních výlevů. Část druhá – nestíhací hoře.
Inu, babí léto je zřejmě už pasé. Osobně mi pošmourná tvář podzimu nevadí. Tedy pokud předčasně nezmrzne, protože stejně jako jsem se štvala posledních pár týdnů kvůli Hubertově jízdě, tak teď se pro změnu štvu doháněním restů týkajících se koní a blížící se zimy. Ano, přijdou holomrazy. Led posypaný provokativní vrstvou dvou centimetrů nepoužitelného sněhu a teploty, při kterých vyjdu s teplou vodou v kýblu a ke koni donesu váleček ledu. Takže honem zatlouci vyviklané sloupky, honem natáhnout dráty, honem zaizolovat ohradník, protože tomu když zamrzne „power“ tlačítko, tak máme po hehe ještě v půlce oblevy. A ještě by to chtělo cosi, co zabrání hajtrám v jiné manipulaci se senem, než je žraní. Potvory se ve vlastní večeři rády válí, používají ji jako toaletu i jako ložnici. Přirozeně to pak nežerou, abych se na jaře náhodou nenudila, protože odklízení následků zimy, aby jako měla kde růst tráva, to je práce na pět víkendů. Nejmíň.
Letos tedy vyrukuju s ohrádkou, ze které půjde seno jenom žrát. Jsem předem náramně zvědavá, co s tím obě herky provedou. Jestli ji do jara rozeberou anebo v ní třeba zůstanou viset za nohu. Mají totiž představivost a hravého ducha. Včera jsem v návalu vzteku svázala dvě pneumatiky k sobě, a přitloukla je ke kolíku, protože už mne opravdu nebavilo ty gumy hledat všude možně v okolí. Och, jak hluboce jsem naivní. Kolík přeražený, pneušky dobrých 200 m od původního místa. Nechci vědět, kdy a hlavně JAK se tam dostaly.
Zpět ke konci babího léta. Je pravdou, že už nehrozí, abych se ráno místo voňavkou v hektickém spěchu postříkala repelentem a ještě se divila, co to je za smrad... Vidina podzimu, resp. dlouhých tmavých večerů, mne donutila zlikvidovat sbírku žlutých samolepicích papírků popsaných droboučkým písmem; že si to jakože všechno proberu, pročtu, a vše, co doposud není hotové, vložím do přehledného seznamu. Takže po třech hodinách luštění těsnopisu a tomu podobných hieroglyfů mám sice prázdný stůl, neb z hromádky počmáraných čtverečků nezbylo zhola nic, ale zase mám vedle počítače dvě důkladně popsané stránky A4 a navrch depku, jak to všechno stihnu.
A to se chcu ztratit na týden na Moravu, muhehe.
Daja Swito
po srážce s tradičním pondělním blbcem
(hádejte, o koho se jedná. Chcete indicie? IQ nižší než vrata od stáje, a manuální zručnost na zhruba stejné úrovni. Se divím, že pozná správnou stranu vidlí.)