Ještě než udám (oh, jak populární výraz) fakta týkající se mého dnešního pohybu v matičce Praze, osvětlím i část včerejška. Včera jsem opravdu neměla den, kdy bych na sebe byla patřičně hrdá, hahahaaaaa....
Že skoro odjedu bez vstupenky na TRANSMISSION 3, to nikoho jistě nepřekvapí. Nebylo by to totiž poprvé, přestože se mi o tom v noci zdálo. V noci jsem vůbec měla libové sny: zapomenutý lístek, ujetý vlak, bazén, kde mne honil vlčák, pak dokonce vrah, který mne nevědomky zasypal v hrobě, kde už někdo zabitý byl. Že by převtělení v Nevěstu? Já jsem se totiž pak bez problémů vyhrabala ven...
Že skoro odjedu bez telefonu, to už tak běžné není... Ale všechno je jednou poprvé.
Že na stole zapomenu dárek pro kay, to už je tradice, hahaha...
Že si koupím lístek na úplně jiné vlakové nádraží, to nebudu komentovat. Hádala jsem se pouze s místním průvodčím, že to cenově vyjde úplně stejně, že mi to v rychlíku uznají. Prudil, že nikoliv, že v Kladně vystoupím a počkám na osobák... který pojede asi o 2 hodiny později. No celá nakřivo. Mu asi přeskočilo, ne?
Nicméně jsem správně odhadla šetřivost Českých drah, rychlík měl pouze 2 vagóny. Průvodčí nás prošacoval ještě před Kladnem a pak už mu bylo ukradené, kdo kam jede... Muhehe. Mnohem větší průšvih vězel ve faktu, že já idiot si ve snaze ušetřit 10 Kč pořídila jízdenku zpáteční, což v praxi znamenalo, že jsem tím samým spojem (přes Rakovník) musela i zpět. Tudíž ráno v půl čtvrté jsem si s hrůzou uvědomila, že horko těžko se seberu a odcestuji domů přes Plzeň. No kráva!!! Mohla jsem být doma v 8:02 hod a z toho dvě hodiny frčet v normálním rychlíku s kupíčky, žádné kodrcání v lokálkách.
Hořce jsem toho litovala od chvíle, kdy jsem opustila TM arénu. Po odchodu ATB* ze scény nuda: Blank & Jones mi přišli jako laciní diskofilové, pouštěli odrhovačky, chaotickou Itálii bez ladu a skladu. Šíleně se mi chtělo spát, ale nebylo kde: vrchní tribuny zavřené, všude se pařilo. Zkoušela jsem se zabavit u zvukařů, ale čučení přes rameno do notebooků mne uspávalo i vestoje. Takže jsem zvedla kotvy a ¾ hodiny čekala na vhodnou tramvaj, jedoucí kamkoliv, kde to znám. Akorát že jsem trapně pokaždé stála na špatném ostrůvku. Sice jsem aktivně přebíhala, ale totálně blbě, pokaždé to jelo na opačné straně, grrr. Doufala jsem, že se v tramvaji ohřeju... Ani náhodou, zima jako vrata. Ve žlutém metru zima jako kráva... v červeném zima jako sviňa. Mé metro cestovaní protkané nutností spánku vypadalo asi takhle: Palmovka – Vysočanská (nechtělo se mi mrznout, tak jsem jela druhému metru naproti), Vysočanská – Florenc, Florenc – Háje (někdo jel na Hlavní nádraží a usnul...), Háje – Ládví (někdo jel opět na Hlavní nádraží a opět usnul), Ládví – Florenc, Florenc – Anděl (někdo jel na Náměstí republiky a usnul), Anděl – Náměstí republiky... Všude ZZZZZZIMA.
Masarykovo nádraží – zima, pro změnu. Věčná škoda, že jsem s sebou neměla foťák, protože skupina apaticky zírajících lidí na tabuli s odjezdem vlaků stála za zvěčnění (především údaj „přesný čas“, kde pět minut viselo „12°C“ - tedy dva stupně pod mou kritickou hodnotou á la bez punčocháčů). Deset minut před odjezdem jsme hypnotizovali sérii údajů v naději, že nám zmrzloušům konečně dají vědět, kde máme přistavěný vlak.
Ve vlaku – teplo. Sláááva... V Hostivicích však mou radost překazil jakýsi horkokrevný maniak, který ze sebe shodil bundu, svetr (kdyby aspoň neměl oplácanou figuru, fuj) a vzápětí otevřel okno. Chápete to? Takže jsem se demonstrativně oblíkla, a když ten týpek v Kladně vystoupil, skočila jsem po oknu a zabouchla ho tak vehementně, že málem vypadlo z rámu. Cesta se ale i tak vlekla, vlasy mi trhal suchý zip na bundě, usínala jsem a vzbouzela jsem se, hlava mi padala... no aspoň že jsem nechrápala a netekla mi slina.
Stav, v jakém jsem dorazila zpět domů, dostatečně vykresluje fotografie níže:o)
Daja Swito
Bubák.
PS: jo, taky jsem hledala Tesco ve Vodičkově ulici. Inu, nebylo tam... muhehe
kliknutím na foto získáte věrohodnější verzi záběru
(nepoužívat na strašení malých dětí)