Než se vrhnu na zpracování posledních pozůstatků roku 2006, tak jen suše zkonstatuji, že špatně vidím. Sazi (feně) vyrašila na hlavě boule, takže rodinný tým maže a maže a maže, jakousi chladící mastí (být to můj pes, tak místo peprmintového gelu na férovku použiju černou mast a ono by se ukázalo, co má Saze „v hlavě“:o), no a hádejte, kdo se tím humusem pálivým podrbal v oku.
Správná odpověď je draace. To by jeden neřekl, že ano...
A aby to nebylo málo, druhý pes má průjem, a zrovna ten, co si neumí otevřít dveře ven. To si nemohli bebíčka vyměnit?
Jinak dobrmanka, když ráno hlídala vchod ke koni, na něco ponuře vrčela. Bohužel nevím na co (na koho?), ale košík jí fakt dávat nebudu, protože nemám na to ho v té tmě každý den hledat. No on jaksi není vidět ani ten černý pes:o)
Takže bilance menších událostí minulého roku, které se mi z časových důvodů nepodařilo vložit na stránky blogu...
Prvořadě VELKÁ OMLUVA všem lidem.cz, kteří byli u mne v rámci Hubertovy jízdy, a to za ty slíbené stravenky. Kdybych bývala tušila, že se nám na akci nahrne přes 30 koní, přizpůsobila bych rozpočet i jídelníček. Bohužel ne všichni účastníci Lovecké jízdy byli předem hlášeni, a tak nebylo v našich silách odhadnout, jestli večerní guláš, párky a pivo vůbec bude stačit pro ně. Proto měli jakožto plátci startovného na stravenky nárok. Budiž mi útěchou, že pivo nestálo 30 Kč a párek 35 Kč, jako na oficiálních akcích.
Dále se mi 100% dařilo nedodržovat své loňské novoroční předsevzetí, takže mi chodily faktury typu 525 SMS z 252 SMS volných apod. Budiž mi útěchou, že narozdíl od let minulých mne počet odeslaných zpráv nemrzí, ba naopak:o)
Loeš říkal, že láska prochází žaludem. Budiž mi útěchou, že to byl zcela jistě vážně míněný přeřek... hahaha:o)
A když už jsem nakousla Loeše: jeho hláška v Superstar ohledně soutěžící číslo tři Karolíny Pavlíkové, a to - cituji- „Karolína Pavlíková má trojky.... trojku“ byla tutově připravená předem, tentokrát ani přeřek a ani improvizace. A to se klidně budu hádat:o)
A propos, na jeho místě bych si to neodpustila taky, hahaha.
Znáte mé nejoblíbenější a nejčastější kouzlo související s počítači?
Samozřejmě že ano: abraka dabra ctrl+alt+delete. Otestováno v praxi, funguje.
Loňský rok byl plný cover a remake verzí hitů z let devadesátých. Začínám zjišťovat, že je nesmírně zajímavé vnímat předělávky songů, které již za doby mého života byly žhavými novinkami. Zdalipak se nejedná o příznak stárnutí?:o)
Kromě „vykradeného“ motivu z Can´t touch this MC Hammera jsem si drtivě uběhlá léta uvědomila, když mi minulý týden Media Player čirou náhodou pustil videoklip Ecuador od Sash!. Ono už to sakra bude deset let, kdy jsem zalepovala Šimině dveře od skříně izolepou a s Coudinou jsme na sebe střílely pistolemi na kapslíky, hujahááá...
Neustále místo ODESLAT píšu OSEDLAT. Proč asi?:o)))
Kdybych se náhodou odhodlala napsat další román, nejzápornější postava ženského pohlaví by se klidně mohla jmenovat Jenny Blažková. Vůbec si nejsem jistá, jestli jsem tohle už někde třeba nepoužila, ani na základě čeho jsem k této teorii dospěla. Jestli počtem piv anebo hybridním spojováním dvou stupidních postav, no těžko říct:o)
Stále mám extravagantně barevné sny, z nichž se ty nejčastější týkají malování pokoje. Kromě děsivých verzí, kdy mé dvě cimry byly vymalovány v době mé nepřítomnosti do bílé či zelené podoby, se mi zdává o různých variantách oranže či meruňky, lemované tmavě vínovými šikmými stěnami. Po shlédnutí Twin Peaks filmu už však mám jasno.
Také mne v půlce listopadu zákeřně napadlo klíště, na Valašsku, a do svých poznámek o skvělé moravské dovolené jsem zapomněla dodat, že Rožnov pod Radhoštěm mne s ohledem na svou „rozlohu“ šokoval zjištěním, že tam jsou dva hřbitovy, z toho jeden přímo v městečku. To musí být dilema, vybírat si, kam na věčný odpočinek. Zdalipak obě pohřební instituce spolu vedou lítý marketingový boj? Konkurenční předhánění se v kvalitě obřadů, v rozšířeném sortimentu rakví, v cenové relaci... A co reklama? Možná je jeden hřbitov pro náročnější klienty a druhý pro obyčejné smrtelníky...muhehe:o)
Dost bolo hřbitovů, žijme dál. I letos.
Daja Swito
hloubající nad možností reklamy ohledně pohřebnictví.
Co třeba rakve s logem oblíbené firmy? Palcové titulky „letošní rok nejvíce frčely rakve s emblémem zajíčka PlayBoy“...
Ale já si z toho opravdu nedělám legraci.
Moje babička měla v prosinci nádherný pohřeb, ale mokrý flek na stěně čekárny pro pozůstalé, který tam byl i před pěti lety během pohřbu dědečka, ten o finanční situaci Krematoria leccos vypovídá.
Všem i tak přeji dlouhé žití a spokojené bytí.