Kterak česká kobyla rybník předraženým importům vypálila...:-)
85. ročník Českého Derby Setuzy a balíren byl ročníkem po všech stránkách zvláštním. Startovala v něm vesměs cizina: koněm zahraničním počínaje a tuzemskými, avšak zahraničního chovu, koňmi konče. I elita pánů jezdců byla obohacena zvučnými jmény, oproti letům minulým notně bohatší dotace donutila majitele a trenéry angažovat do sedel skutečné hvězdy. Neradno podceňovat přípravu, vždyť Derby se běhá jednou ročně, a šance startovat v této národní zkoušce se koni nabízí pouze jedenkrát v životě, a to ve věku tří let.
Neznalcům se pokusím přiblížit atmosféru: pro tříleté koně jsou vypsány tzv. klasické dostihy, hřebci mají tři, klisny o dva navíc. Klasický věk je de facto nejdůležitějším mezníkem v životě dostihového koně, a právě Derby je vyvrcholením klasické sezóny. Vítěz tohoto dostihu bude navždy zapsán v análech, a sen vyhrát Derby je srovnatelný s touhou vyhrát Velkou Pardubickou; ne každému se poštěstí dostat šanci.
Pro české jezdce docela smutná záležitost, když do sedla koně, kterého běžně jezdíte nejen v práci, ale i úspěšně v dostizích, je angažován žokej zahraniční, který se pouze posadí, odrajtuje, a celou slávu si poté vyžere. Ale takový je sport: když už se za mega drahé peníze koupil kvalitní kůň, tak se mu do Derby najme ne o moc levnější evropsky či světově angažovaný žokej.
Oproti loňským ročníkům, kdy v dostihu dominovali jasní favorité , byl ten letošní zvláštní i tím, že v elitě kvalitních rodokmenů a výsledků nebylo možné určit favorita. Nejvíce se skloňovalo jméno Mastman, který předvedl stabilní výsledky v obou přípravných dostizích, dále Baggio trenéra Olehly, jemuž koně v Derby dobíhají zásadně druzí, a dvojka Holčákovců: Royal Mougins a Man O World. Obecně by se dalo říct, že pořizovací sumy těchto koní byly nejvyššími v Derby historii, neb ohánět se miliony dnes již není výjimkou. I jediný cizinec, bělouš Do It vykazoval zájem diváků, a těsně před startem se stal favoritem.
Ale jak už to bývá: když se dva perou, třetí se směje. Po startu se nikomu nechtělo do čela, všichni šetřili silami a drželi se vzadu, a když jo všichni jedou vzadu, žádná závratná rychlost se jaksi očekávat nedá. Vlažného tempa výborně využila zástupkyně slabého pohlaví, klisna Ready for Life. Přišla, viděla, a než se vytrvalci vůbec stačili rozběhnout, zvítězila. O délku za ní přišel další outsider, o kterého by si sázkaři ani kolo neopřeli - Arrinao, po něm německý zástupce Do It, a pak teprve elita drahých importů, kteří si lidově řečeno ani neškrtli. Dav diváků po doběhu užasle mlčel, trenérovi a majiteli vítězného koně spadla čelist tak, že nebyli schopni slova, a já jsem u přímého TV přenosu řvala nadšením, neb jsem byla jedna z mála, která si z čiré sympatie na kobylku vsadila. Absurdnější atmosféru hádám že Velká Chuchle doposud nezažila.
Odborníci se mohou ohánět fakty, že šlo o falešný dostih, kdy se závodilo až těsně před cílem, čas vyloženě podprůměrný, tedy nic závratného. Ale Derby je Derby, se svou osobitou atmosférou, s historickým srdcem. Ready for life, klisna českého chovu, prostě dokázala, že ani předražená zahraniční elita není jasnou zárukou pro triumf v Derby. Někdy na senzaci stačí opravdu málo a Ready for Life je jejím zářným příkladem.
Daja Swito
po doběhu Derby nejvysmátější tvor v Derby atmosféře:-)