o draaceti a paradoxech :o)
Nepovažuji za vyloženě nezbytné zde rozebírat samu sebe, nicméně téma "paradoxy a jejich mutace" situované k mé osobě si o popis koledují.
Koně a koně a koně
Miluji koně, od raného věku. Podobně postižených jedinců běhá po světě hodně, a převážně dívky, ale já si dodnes kladu hlubokou a dumavou otázku: Proč zrovna já?
Upřesním to: vyjma neřízené lásky ke koním mne zlá matka příroda paradoxně obdařila i alergiemi, senem počínaje a koňskou srstí konče. Ke koním tudíž chodím prskat, kašlat, otékat a dusit se, a to všechno prosím dobrovolně. Proč mám nutkání sdílet bydlet s kočkou, mi bylo de facto objasněno v informačním letáku: nejhoršími nositeli alergenů jsou totiž koně a kočky. Moc matky přírody je holt nevyzpytatelná.
Jinak zaručeným lékem na astmatické záchvaty je počítač. Člověk beztak nemůže spát, tak co by nečučel do monitoru celou noc...
Obdobnou perličkou mého koňského života se stalo ježdění. Jistý odborník dělí jezdce do tří kategorií: jedni mají talent od přírody, druzí mají všechno poctivě vydřené, a třetí se jezdit nenaučí nikdy. Hrdě se hlásím do čtvrté, samostatné kategorie "draace - no comment".
Paradoxně jsem zapálený fanoušek dostihů, především těch překážkových, tudíž mne cynická matka příroda vybavila neohrabaností a především absolutní antibalancí. Přirozená rovnováha je mi tak cizí, že se bez problémů zřítím i z kancelářské židle, a snít o kariéře dostihového jezdce je v mém případě stejně absurdní, jako snaha vychovat ze zápasníka sumo ladného baleťáka; nehledě na fakt, že skákání na koni je pro mne psycho.
Jídlo a pití
Miluju čokoládu. Nemohu bez čokolády existovat, ale takové čoko sušenky anebo čoko zmrzlinu naopak vůbec. Alkohol mi nechutná, ale taková pralinka či punčák... Mňam. Ale prznit čokoládu griotkou – fuuuuj...
Zbožnuji sníh
Čekání na sníh u mě probíhá od poloviny října a těším se jako malý fakan. Ovšem jak jinak než paradoxně, protože jsem teplomilný člověk. Natolik hodně teplomilný, že 14 °C už je pro mne zima, a jak sleze teplota pod nulu, potřebuji minimálně pět vrstev prádla. Logicky by se dalo usoudit, že jsem letní typ, ale ani náhodou... Pětadvacet nad nulou už mi vadí, a vyšší teploty, od třicítek, jsou pro mne ubíjející. Můj krevní tlak, pohybujíce se v hodnotách 80/50, mi zaručuje, že mi minimálně 300 dní v roce bude zima.
Mám pokračovat dál? :o)
draace
paradoxní to jedinec
