Za veškeré prodlevy v mém blogu ve dnech příštích nechť se zodpovídá tato skutečnost (viz foto).
Pro méně chápavé: v tomhle momentálně existujeme. Kromě postele sdílené dvěma osobami (draace si na vymalování druhé cimry povolalo morální a pracovní podporu:o) raději nechci vědět, jak se k dané situaci staví bubák, protože jeho teritorium je přecpané věcmi všeho druhu. Není již žádného rohu, ve kterém by se dalo strašit anebo cenit zuby…
Nikdy bych nevěřila, jaké množství všelijakých serepetiček se vleze do dvou místností. Kromě odpojení z netu nemohu najít můj foťák, nalezení modemu už jsem vzdala, stejně jako pátrání po nabíjecích bateriích. Zdá se, že čekání na nový koberec bude probíhat v podobě bobříka deprese ze stísněného bezinternetového prostoru:o)))
Nicméně druhý pokoj se podrobil novému barevnému image a vypadá to náramně dobře. Ovšem netradiční atmosféru si nejvíce užil Frostův budík (budík od Frosta, aby bylo jasno v pojmech:o), který nečekaně procitl z dlouhodobého spánku a jal se tikat o sto šest. A tikal vehementně a rozhodně ne decentně, tudíž byl vypuzen vedle, leč bez valného výsledku, protože prázdná místnost jej naopak akusticky podporovala. Nicméně nadšení a píle onoho malého modrého stroječku mne obměkčila a po odjezdu návštěvy jsem budíka zařadila do pracovního procesu, protože neustálé výpadky proudu mne nutí být závislá na mobilu (hodinky ani nic podobného nevlastním). Oprášila jsem jej, poctivě natáhla a po desetiminutovém tikotu se pan Budík zastavil: a od té doby nejde. Pokusila jsem se aplikovat přiložený návod k použití (tedy „zatřepat“, jak radí jeho původní majitel), avšak marně. A tak jsem zvědavá, po jaké době se budíku opět zachce pracovat…:o)
Daja Swito
opět s větou „a je vymalováno“, ačkoliv v poněkud jiném slova smyslu.
Special thanx to Fluff: jsi fakt malíř se vším všudy, muhehe:o)))