Když pominu fakta...
...že od pondělka neustále něco zapomínám (což v praxi vypadá tak, že jeden den nechám doma variabilní symbol, druhý den přehled plateb, třetí den protokol z FÚ, a i když si čtvrtý den všechno vezmu, tak pro změnu zapomenu, že jsem si to chtěla v práci dát dohromady)...
...že kromě předešlého případu jsem v úterý zapomněla i na batoh, takže jsem vodu táhla v rukou, a ve středu jsem si až s koněm na ruce kousek od dvora uvědomila, že klíče od stáje mám zabouchnuté doma, bo jsem si je zapomněla strčit do kapsy...
...že jsem si ráno namazala ruce pastou na zuby, bo mne zmátla netradiční „natural“ tuba, pranic podobná všem těm excentricky barevným strašidlům s modely stoliček, dásní a zubní skloviny, které vídáváme v TV reklamách…
…že jsem si předevčírem ráno málem vypíchla oko o šlahoun šípkového keře a k dovršení všeho na mne spadlo elektrické ohradníkové lankou pod proudem…
...že jsem hnedle dvakrát zabila spoustu času hledáním kokršpaněla, který už je natolik hluchý, že i když ho zuřivě voláte a šlapete po něm, tak stejně o ničem neví...
... tak jsem vlastně úplně normálně a pohodově žijící jedinec. Tedy až na ostré střety ohledně významu výrazu „respekt“, který si každý vykládá jinak. A ve finále má dekovací mánie pramenící z koňovy nudle, která už se třetí den schovává (nudle, nikoliv deka), což stejně nemění na faktu, že výraz „dekování“ již vidím úplně všude okolo sebe a nejednou si ho zaměním s „děkováním“.
Ale tohle?
Tohle mne skutečně odzbrojilo, hujahááááá:o)
Co se na sebe jeden nedozví ze Vzkazníku...
Daja Swito
ta zlá a ošklivá holka, ukažte si na ni prstem a plivněte si...
Ale jenom ti, kteří mají nárok. Anebo si to aspoň myslí, že mají. NeMuhehe.