….můj první mobil
Během víkendu jsem prošťourávala naskenované fotky, kvůli archivu fotogalerie střední školy (který už snad dneska dodělám:o). A objevila jsem i tyhle… No smích. Já & má první Nokia:o)))
Jasně: při prudším pohybu trhala kapsu, a protože vážila asi kilo, dala se použít i jako zbraň v případě útoku. No i hřebík se s ní nechal zatlouci… Měla plných 7 druhů vyzvánění a manuál v češtině, což už byla vymoženost. Akorát neuměla posílat SMS, protože původní síť „T!P“ nebyla GSM (esemesky v ní zkrátka a jednoduše neexistovaly) a signál tady byl na několika málo místech. Třeba v mých dvou pokojích telefon fachal pouze u okna a u postele, takže chodit s mobilem po místnosti opravdu nehrozilo:o)
Vybírat hlasovou schránku jsem jezdívala na koni, na nejvyšší místo v okolí (700m nad mořem), a pokud jsem telefonovala v sedle, pokaždé z toho měli přihlížející neskutečnou bžundu. Inu, čas letí… Ale jinak fajn spolehlivá mašinka. Kdyby mne nepopadla závist ohledně SMS zpráv, tak ji mám možná dodnes, hahaha. Takhle jsem ji v květnu 1999 vyměnila za GSM číslo a Nokii 5110, a sem tam si na obě vzpomenu, protože co se týče kvality neměly konkurenci. Tak jest.
Jestli nad něčím hořekuju, tak nad nynějším telefonem, a nemohu se dočkat, až zase budu mít Nokii. Málo platné, stará láska nerezaví:o)
Daja Swito
ta, která má mobil na parádu, na buzení a na SMSky.
No s tou parádou to je asi taky blbost… muhehe:o)