Žádný strach, nejedná se o hmyz. Jenom mám drobet skřípnutý prst. Drobet tak, že větší část pod nehtem je plná krve. Pravdou ale je, že jsem toho hajzla Amíčka nepustila, přestože jsem bolestí řvala jako tur. On mi ten nehet málem zlomil v půlce prstu: kdyby se mu to povedlo, tak si nedokážu představit, jak bych opečovávala zvířata s napůl strženým nehtem na palci. No jauuuuu… Popálenina už se mi taky hojí. Tu mi pro změnu přivodila dobrmanka, když do mne drcla čumákem při přenášení vařící vody. Kůže je úplně rudá, hrbolatá, plus puchýř, a svědí to jako prasnici záda..
Včera jsem vůbec byla aktivní, především v sedle. Myslím, že v pojmu „jarní únava“ mám zcela jasno. Nevím, jak je na tom kůň, ale když mne včera večer okolnosti donutily usednout k PC a dohnat několik restů, pochopila jsem, že fyzická kondice je termín, který s mou osobou souvisí skutečně jen teoreticky. Že už si dávno nedosáhnu na palce u nohou, budiž, ale aby se mi po šestnácti kilometrech ježdění klepala ruka svírající myš, to vcelku překvapuje i mne:o) Kde jsou ty doby, kdy se narodil Bertík a v rámci radosti jsme na koních během dne urazili přes 60 km, bez kdovíjakých významných přestávek. (Pravdou je, že po 35. km jsem hořela touhou jít vedle koně, ale krizi vystřídala krize jiná, a to „no než abych šla po svých, tak to radši pojedu“.)
Vůbec nejprekérnějším počinem byl můj včerejší pozdně odpolední spánek, jež mi měl navrátit sílu a elán. Kromě faktu, že ani jedna z položek nebyla vyřízena kladně, jsem se v pozdních nočních hodinách intenzivně snažila usnout. Marně… a konečné tři hodiny spánku mne v „nadšení“ z budícího rádia fakt nepodpořily. A venku zase tma, búúú…. Je fajn, že fena už se nehárá, takže ji opět mohu pouštět, ale světlo je ráno k nezaplacení. Tedy světlo a teplo. Časovač totiž neakceptuje změnu času na letní, a vytrvale zatápí v 5:15 SEČ, tedy jako v zimě (žádný hodinový posun), takže kromě tmy venku budu ještě pár dní i klepat kosu.
Loeš taky perlil. Jeho sérii přeřeků nemám zaznamenanou, ale datum druhého února následující konec měsíce března zmátlo i Patrika. Že by i Leoš včera k večeru chrněl, a poté v noci místo odpočinku čučel do stropu a počítal hvězdičky a stádo trapných ovcí? Kdo ví.
Daja Swito
zhuntovaná na těle, šťastná na duši
Viděla jsem sněženky. Bohužel můj kůň je debil, takže vzít si jednu domů fakticky nehrozilo. Muhehe.