o pátku třináctého

Pátek třináctého, to je den
nechoď dceruško k vodě ven...

Vím, plácám páté přes deváté. Překvapuje Vás to? Nikoliv. Haha.

Pátek třináctého jako takový mi nevadí, protože všichni jsou hrůzou bez sebe a chovají se opatrně a obezřetně. Jestli by nestálo za pokus zařídit, aby byl pátek třináctého co nejčastěji, protože když už si i hazardéři dávají oraz... V souvislosti s pověrčivostí a se Zákoníkem pana Murphyho si pokaždé vzpomenu na Frosta, který kvůli černé kočce zastavil, zacouval a objel „černé“ místo preventivním obloukem. Co kdyby čistě teoreticky jedinou možností bylo sjet na obchvat, který vede do zcela opačného směru, než jakým jsme jeli? Hujaháááá...
Takže tímto žádám zdejší černé kočky, aby si na sprinty vybíraly lukrativnější místa než právě silnice. Máme jich tu totiž dost:o) (Těch koček. I když silnic taky:o)

Pátek třináctého dal o sobě vědět hned ráno, protože hadovi praskla žárovka. Tedy ne že by ho to nějak významně ohrozilo v existenci, ale já jsem po probuzení měla problém pochopit, proč budík řve, ale rádio mlčí a všude je tma. Přitom vysvětlení bylo tak prosté: rádio bylo přepnuté na MC (ano, pátrání po Koktejl z třešní stále pokračuje), had nesvítil kvůli ruplé žárovce a budík měl trapně pravdu, fakt bylo nutné vstávat.

Nevím, kdy se had dočká nové žárovky. Minulý týden se vysr*l na kámen, takže centrální puch jak od ropuch na „pánvi“, tudíž jsem se jala mu terárium vyčistit, a že ho jakože pustím „proběhnout“ (ano, zní to blbě, ale jak jinak lze specifikovat venčení hada? Jedině tak „proplazit“... hujaháááá:o). Myslíte, že si had vážil svobody? Ani náhodou. Rychlostí blesku „zdrhnul“ na druhý konec místnosti a usmyslel si, že teď je nejvhodnější doba k tomu se nacpat do škvíry mezi krabicemi a prádelníkem. Když pominu fakt, že se tam nemohl vejít jinak než „plošně“, tedy tak, že vlastně břichem šplhal po zdi nahoru a jakožto podstavec mu sloužilo jeho vlastní tělo, které bylo vespod, mě zarazil styl jeho opuštění nevhodného úkrytu. Doslova vypadl ven, a poté se obtočil kolem nožičky malého stolku opodál. A obtočil se pevně, takže když jsem se snažila ho vrátit do terária (je přece fuk, jestli hodinu leží pod stolem anebo u sebe doma), zapraskaly v něm kostičky, ale držel se fest. Udělat z něho silou dva hady, to se mi fakt nechtělo, akorát věčná škoda, že neumí valit oči stylem mého koně. To by byl kukuč, hahaha... Kupodivu výhružně nesyčela, a když jsem odsunula stolek, abych se k hadici (ona je to údajně hadí slečna) dostala, spadla na ní nabíječka. Taková ta robustní, těžká, na původní Nokii. To vám byla šlupka... Hádám, že jsem v životě neviděla víc překvapenějšího hada. Bych byla schopna odpřísáhnout, že snad i hekla, ale protože o hadích zvucích mám vcelku přehled, nebudu to hrotit do senzací á la Blesk:o)

Zpět k pátku třináctého. Já jsem jej totiž okusila též, a to v nelítostném boji s Intrastatem (jedna z činností, kterou opravdu ráda nemám, brrrr). A tentokrát to bylo vypečené po všech stránkách: co tabulka, to perla. Podařilo se mi zburcovat vedlejší kancl poplachem, že na jedné z faktur je většina položek dvakrát, než se ukázalo, že druhý list daného dokladu moje tiskárna vytiskla s několikařádkovým rozdílem, protože má nastavené větší písmo pro tisk. Valnou většinu dne jsem strávila hledáním neexistujících chyb v číslech, aby se po neuvěřitelné sérii pokusů ukázalo, že ty prvotní výpočty byly správné. Skoro to působilo, že se kolektiv elektronických mašinek dneska neuvěřitelně baví. Především kalkukačky, ty jsou spiklenky už léta letoucí, a dnes si mě vychutnávaly se vším všudy. Se divím, že mi doma fungoval modem. Čekala jsem večer plný restartů a kupodivu nic...:o)
Na poště mi paní pomíchala obálky, takže místo upomínky šel málem doporučeně formulář dodacího listu, a na krabici s bruslemi se mi přetrhnul provázek. Jo brusle, to jsem se ještě nechlubila: v lednu jsem si vybrala ideální brusle pro mě, což už všichni ví. V březnu jsem si je objednala, abych se v dubnu dověděla, že už nikde nejsou (to jeden zaspal výprodej, že ano...). Tudíž jsem si napsala o jiné... přišly ve středu, ale jsou mi malé, jedna z nich mě tlačí (no hlavně že mi zdůrazňovali „zvolte velikost obuvi! O číslo větší brusle již nejsou ovladatelné!). Větší velikost samozřejmě nemají (jak jinak), takže jsem si do třetice zase musela vybírat nové, a tentokrát jsem sáhla po prototypu těch původních, a o číslo větší. Jestli mi budou velké.... grrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr....

Pátek třináctého také den. Muhehe:o)

Daja Swito
Nejnemožnější bruslař všech dob, který letos zřejmě vůbec bruslit nebude.
A ranní show s Ondrou Vodným byl asi nejhorší moment pátku třináctého. Brrrr²