Od v pořadí již druhého X-files filmu, který motivově vychází z úspěšného TV seriálu, jsem neočekávala žádný zázrak. Shlédnout jej v kině jsem považovala za onu fanouškovskou povinnost: seriál Akta X k mým školním létům patřil a existenci Foxe Muldera z mé puberty opravdu vyrvat nelze:o) Seriál jsem sledovala pečlivě; zpočátku jej vysílala ČT1, posléze Nova a poté Prima. Čtvrtou sérii jsem již šidila, po koupi Bobánka jsem veškeré své libůstky poslala do kytek a přesunutí seriálu na Primu mi Muldera pohřbilo definitivně. V dané době vtrhnul na plátna kin i film, který jsem shlédla zhruba s dvouletým zpožděním... Stydím se a kaju se, z pozice fanouška. A že seriál pokračoval, do konečného počtu devíti sezón, jsem se dověděla letos v červenci. Vím, ostuda, a od té chvíle pilně doháním své mulder&scully manko.
Druhý X - files film jsem v mulitplexu stihla v posledním jeho pražském promítání. Ozbrojena plechovkami RedBull a cucacími proti-spacími bonbony jsem očekávala vkusnou kasovní podívanou, plnou trikových efektů a ušitou na míru typickému americkému kino konzumentovi. Nenáročný děj, dramatické zápletky a velkolepé finále, ve kterém se tradičně nic nedovíme, vše v odéru tajemna a paralelních jevů – takže asi ufoni. Ale ono prd...
Nejste-li fanouškem seriálu, nepochopíte a unudíte se; příběh je totiž napohled nemastný a neslaný, a bez důkladnějších znalostí historie obou postav se nechytáte. (I já bych čučela jak sůva z nudlí, nebýt spojlerování od Kay:o) Neplatí však pro skalní příznivce obou agentů: nevím, jak film vnímali ostatní, ale mně osobně přišel nesmírně „lidský“. (Nelze to vyjádřit výstižněji než právě takto.) Víc než o komerční tah šlo o setkání se starými dobrými přáteli po mnoha letech (proto asi tajnosti týkající se děje), pro mě nepopsatelně dojemná podívaná. V příběhu nehraje hlavní roli dějová zápletka, nýbrž koloběh času odehrávající se v nitru Muldera a Scully, film je ryze o nich samotných, o jejich bytí, duši a nevyhnutelném stárnutí.
Největší emoci mi však uštědřila postava Skinnera. V ději filmu mi citelně chyběl, a když se v samém závěru přece jen objevil, utržila jsem menší šok. Zaprvé na rozdíl od kolegů nezestárl ani o rok, a zadruhé: pokaždé, když jsem v posledních týdnech na monitoru PC vídávala jeho obličej, mi proběhlo hlavou „dnes by nosil takové ty mini sexy brýle, ne tyhle popelníky“. A ejhle, Skinner, a obrýlený přesně dle mých představ. Naprosto senzační. Jeho ač krátká přítomnost mě opravdu potěšila a brýle dvojnásobně.
Jen nevím, proč jsem si kupovala lístek. U pokladny prodavači, dál nikdo. V sále se mnou seděli nejspíš jen cizinci... A ve filmu zazněla i nefalšovaná čeština, což je mazec:o)
Děkuji všem za nádherný večer se starými dobrými přáteli.
draace
po návštěvě posledního pražského multiplexu
ve kterém doposud nebylo. Muhehe.