Ještě jednou Čína:o)
Při zpracovávání mailů z Číny od Kitty jsem žila dvojí život: klasický a čínský. Schizofrenicky jsem proplouvala mezi reálem a virtuálním světem, lapajíce zajímavosti a obohacující se o další a další poznatky. Vlastně se potvrdilo, že pokud bych si měla vybrat, kde a jak chci cestovat, jednoznačně vyhraje Asie, a pěkně od západu na východ, a pokud možno Rusko a blízké okolí.
Na dopisech z Číny mě fascinovaly zmínky o všech těch „stánech“ (státy končící slabikou „stán“), a že jich tam bylo, muhehe. Přiřazovat jim český ekvivalent byl leckdy oříšek, protože internetový vyhledávač určité tvary sám od sebe nenabídne anebo naopak dává vybrat ze dvou, a teď který je správně česky? Pravopisně se názvy liší od originálů natolik, že vyjma Pákistánu jsem všechno od oka hodila špatně. Anebo název hory: Pik Pobědy či Pik Poběda?
Některá slova jsem musela zcela vymazat, protože se mi je nepodařilo dohledat a ověřit si, zdali jsou napsána správně („polo“ – pokrm z rýže, „badzo“ – pálenka). Nejednou mi Kitty nabídla jedno slovo ve dvou tvarech, a teď si hoďte korunou, který z nich byl překlep:o)
Největší haló však páchala pekelná česká diakritika. Kupříkladu jsem bádala, kde se po sněhové bouři v horách vzaly klece (kleče) a dodnes vlastně nevím, zdali je „Misak“ Mišák anebo Misák anebo Mišak anebo Míšak anebo Mísak. No vyberte si, že jo... Navíc jsem postupem času nabyla dojmu, že výpravy se konaly nejméně ve třech osobách: Michal, Kamča a člověk. Kamču (Kitty) miluju, Michala vůbec neznám (kvůli ní, protože mi dodnes nebyla schopná prásknout, za jakých okolností se ocitli v Číně spolu), ale člověk... no ten mi těžce lezl na nervy. Na člověka jsem si po těch třech týdnech proplouvání Čínou vypěstovala alergii: co věta, tam nějaký člověk. Člověk by řekl... člověk by spal... člověk by si myslel... člověk si přál... člověk nevěřil...
Možná dostanu od autorky knock-out, protože postupem času jsem veškeré „člověky“ likvidovala a nahrazovala obligátním „já, my, vy“.... hahaha:o))))
Poslední akce, u kterých jsem kvetla, bylo vytahování fotek z word souborů, jejich zvětšování a pomoci funkce PrintScreen ukládání do formátu JPG, který poté bylo nutné retušovat a doupravovat. Večer jsem v posteli zavřela oči a v duchu jsem viděla, jak z dvou screenů slepuju jeden, aby ta fotka byla krásná a veliká a impozantní... A to všechno jenom proto, abych Kittušku stihla překvapit do jejích sobotních narozenin.
Pointa? Evidentně je natolik zaměstnaná, že se ještě nepodívala do mailu, hahaha.
Nicméně v jedné věci jsem si jistá: stálo to za to. No kdy budu mít zase možnost existovat napůl v Číně?:o)
Daja Swito
a její oblíbená věta „may-yo“
a na fotce její oblíbená čínská restaurace
a ještě oblíbené čínské jídlo „kuře tajemné chuti“...