pozítří LOST, a další tejden v pr*****
Nejsem si jistá, jestli jsou státní svátky vložené do pracovního týdne důvodem k radosti anebo obráceně. Faktem je, že jeden den volna potěší, jenomže pouhý jeden osamocený den je málo; nehledě na fakt, kterak takový zásah do pracovního stereotypu nabourá zažité rutiny. Když už si jedinec srovná v hlavě, že „zítra se jde do práce“, a jeho vědomí se s tím konečně smíří, tak jest pro změnu silně znechucen faktem, že oproti „normálu“ nebude nedělní večerníček (druhá řada LOST na Nově). Což je samozřejmě nepříjemná zrada.
Naproti tomu se rapidně přiblížil čtvrtek, kdy se do éterů internetu vřítí LOST série třetí, noví a očekávaní, což ale zároveň jasně dokazuje, že týden je u konce. No jestli tohle není duševní záhul, tak už fakt nevím:o)
Tedy alespoň pro nás, kterým čas letí rychlostí světla. Otázka zní, dle čeho se budu ve smyčkách času orientovat, až mi seriál skončí, muhehe:o)
Daja Swito
Co nevidět budu pouštět televizi i víckrát než jednou týdně: Pardubice zahájily dostihovou sezónu. Hurá, hurá, hurá!!!)