v neděli se asi opravdu nemá dělat...

vopruz den...

Ano, se vším všudy mega ultra vopruzní neděle. Den, kdy jedince absolutně NIC nebaví a u ničeho pořádně nevydrží. Možná si řeknete, že to je přesně to pravé ořechové pro lenošení a sladké nicnedělání... No možná ano, jenomže když se kolem válí tolik čekající, rozdělané a nedodělané práce, tak je to naopak ještě horší. A čím víc čas letí, tím více jsem na sebe vytočená, že neděle je pomalu v prd****, a já vzácný čas takhle stupidně pohřbila... Deprimující skutečnost.

Takže se od rána ke všemu nutím. Festově a natvrdo. Donutila jsem se zlikvidovat starou skříň, konečně přetřídila veškeré vytahané krámy, které jsme využili během úterních soutěží v rámci Hurá Her (pořádaných pro děti a koně), s odporem jsem se vrhla na úklid, což už samo o sobě není normální, protože já jsem jeden z těch magorů, kteří se v úklidech vyžívají (a kteří naštěstí nemají čas uklízet několik hodin denně:o) a několikrát jsem se pokoušela třídit fotky, psát do blogu... I televizi jsem pustila (no fakt že jo), abych se ujistila, že v ní neběží cokoliv, u čehož by se dalo s čistým svědomím konstatovat „tohle nebude zabitý čas“. Prostě jako na potvoru NIC.

Tudíž všechno těžce o ničem. Lezlo mi to na nervy ještě víc než fakt, že mrhám časem. Alibisticky bych mohla vinu hodit na počasí, protože už od včerejška mám nepříjemně přetlakovanou hlavu, a mně tyhle změny tlaku zatraceně moc nedělají dobře. Vylítla bych z kůže a střílela bych na potkání. Rvát se brufenama je těžce proti mé hrdosti, stejně jako si přiznat, že migréna se zřejmě nadobro zaklínila do pozice mé věrné společnice, ale realita je bohužel taková, že věk, kdy si budu na lavičce vyměňovat postřehy hypochondrů se stejně starými kolegyněmi, se nezadržitelně blíží.
Stejně tak netuším, co si mám myslet o tom pískání v levém uchu. Musím jako trubka usínat při rádiu, protože poslouchat vysílání čehokoliv je snesitelnější než výplody nitra mé hlavy.

Když už jsem nakousla výplody mé mysli: k ránu jsem byla obohacena dalším unikátním živým snem. Obohacena v uvozovkách, protože se mi zdálo, že se had svlíkal ze staré kůže a během této procedury se přetrhnul vejpůl. Smích? Klidně se smějte, protože to je hovadina. Zmije se opravdu svlékat bude, dokonce si myslím, že tuhle proceduru zahájí dnes večer, ale aby se přitom roztrhla není možné, protože ze staré kůže de facto vylézá, a to „naruby“.

Každopádně když si vzpomenu, jak jsem ve snu panicky řešila, jak s takovouhle dírou v hadovi budu řešit desinfekci a dlouhodobé hojení... hahaha...