JESTLI ještě ŽIJU ? ................................... Ano.
Vím, flákám to tady. Ovšem neznamená to, že se flákám všeobecně, každý den poctivě čumím do monitoru, každý den pendluji mezi koněm a počítačem a dalšími koloběhy existenčními… Dokonce jsem v pondělí prubla moje nové brusle. Opravdu!!! Nevím, do jaké míry jste seznámeni s mým uměním „bruslit“, protože já bych potřebovala svou vlastní kategorii (něco jako „poklidný vláčný šinoucí senior bez brzd, prosím dodržujte bezpečnou vzdálenost 100m“), každopádně jsem si prozřetelně vypůjčila kočárek s dítětem, abych se měla čeho držet. Prvotní pocit byl, že brusle jedou strašně rychle… samy…
No nejen já jsem jimi byla šokovaná. Projíždějící známý (záměrně neuvádím „kamarád“) na mne z okna auta rádoby vyděšeně křiknul „proBoha, co to máš???“
Nevím, jestli něco mám pro Boha, ale na jeho zvídavý dotaz jsem obdobně jedovatě odvětila „takovej velkej kluk, a nepozná děcko?“
A on že prý myslel „to na těch nohách“. Ironii bych pochopila v případě, kdy bych se řítila nebezpečnou rychlostí blesku a od koleček kočárku lítaly jiskry, ale se vší úctou ku mému šnečímu tempu… I to dítě cucalo lízátko rychleji.
Samozřejmě padla otázka „a proč ještě nemáš svoje? Děcko?“, na kterou jsem tradičně zareagovala „a proč bych měla mít svoje, když si ho můžu dle potřeby vypůjčit?“
Nicméně pokud se v poloze vratké přidržujete kočárku, vnáší vám to do života i netradiční reakce od míjejících spoluobčanů: zdraví vás „dobrý den“, místo obligátního „ahoj“ na půl pusy, s mozkem náhle zahlceným jednou jedinou otázkou „kdo to sakra byl?“
To je tak, když někam vyrazím bez koně. V přítomnosti hajtry většina zdejších obyvatelů tuší, kam mě zařadit, ale v opačném případě s tím mají docela slušný problém… muhehe:o)
Daja Swito
Ta s koněm.
Anebo s kočárkem.