Nalezení holuba poštovního a následnou péči o něho zvládne každý. Oprava: měl by zvládnout každý (a teď jsem skutečně neměla na mysli ty, jež by si týž večer na pošťáčkovi pochutnali:o). Ale co s jiřičkou?
Odhadla jsem ji na mládě, protože byla „kulatá“. Ano, i dospělí ptáci se umějí načepýřit, ale tenhle ptáček mi prostě připadal stále ještě „dětský“. A vyvstala otázka, co s ním? I kdybych večer nejela do Prahy, zvládnu nakrmit jiřičku?
Těžko. A kdo ví, jestli by si vůbec kilo hmyzu ode mne vzala. Dovedete si představit, kolik to je mušek, aby se taková jiřička nasytila? Jestli mě paměť nešálí, počet hmyzu chycený vlaštovkovitým ptákem denně je několik tisíc kusů. Před lety jsem měla doma rorýse, kterého kleplo jedoucí auto. Ten žral aspoň ty slimáky, ale jiřička?
Jiřičku jsem nakonec umístila nedaleko místa nálezu, a to „vysoko“, aby zvládla „odstartovat“. Vlaštovkovití ptáci mají slabé nožičky, nedokáží vzlétnout odrazem od země, k nabrání výšky potřebují volný pád. Budiž mi útěchou, že se opravdu jednalo o mládě, kterému se nepovedlo první opuštění hnízda, a že si ho dřív nevšimli kocouři...
Daja Swito
Ano, přesně ta, která na kanáry u rodičů chodí dělat ošklivé obličeje, protože nemá ráda ptáky. Tedy ty uřvané, hlasité a hlučné.
Ale takový pan Kos... anebo pan Krkavec... Muhehe:o)
