Dračí lodě bez draacete? Nepřípustné. Muhehe:o)
Na dračích lodích k létu
Jelikož nejsem osoba dostatečně kompetentní, dovolila jsem si pozvánku vyrvat z lůna domovské stránky. Zněla zhruba takto:
Dne 16.6.2007 se hendikepované děti a spousta známých herců z Ulice (i mimo ni) zúčastní akce, kterou pořádá o.s. Múzy dětem. V rámci sportovního festivalu špičkových posádek Dračích lodí a v přítomnosti vrcholových sportovců i z jiných odvětví, pojedou i lodě s posádkami dětí z dětských domovů z celé ČR. Spolu s nimi se pádel chopí i umělci, kteří dlouhodobě navštěvují o.s. Múzy dětem (L.Abbasová, M.Maurerová, L.Krbová, L.Krobotová, O.Brzobohatý, V.Javorský, M.Hádek, D.Novotný, I.Trojan, P.Vacek a další). Přidruženým programem bude žonglérská dílna a malování krabic v rámci projektu „Škatule, hejbejte se“. Tématem malování budou dračí motivy a malým i velkým malířům bude pomáhat duchovní otec projektu Tomáš Paul. Akci spolupořádá Česká asociace dračích lodí.
Ano, text jsem překopala, nebijte mě... Typická nemoc z povolání.
Sobotní zkušenost svádí k chlubení se cizím peřím:o) O projektu Múzy dětem (o.s.) vím, ale řádně evidovaným členem nejsem. Nicméně prosbě v podobě „ňuf, ňuf...“ jaksi odolat nelze, takže jsem v pátek skutečně zvedla kotvu a hurá do Prahy, abych se stala patronem jedné ze čtyř soutěžních lodí, tedy týmu sestaveného z dětí třech dětských domovů a paních vychovatelek, několika usměvavých dobrovolnic z řad nadace Život nanečisto (zapojování dětí z dětských domovů do „normálního života“) a osob, o jejichž identitě vím pramálo:o) Mým posláním prostě bylo mít plnou loď do všech rozjížděk a soutěží, a zdárně závodit. Chápete to? Já, totální suchozemská krysa, která neleze nikam, kde se to „houpe“. Ani žádného z VIP jsem na palubě neměla, což možná bylo líto dětem, což mě s odstupem času jaksi napadlo až dnes (za což se dětem omlouvám). Ano, pan Czudek (zdravím, hahaha) mi hrdě hlásil, že má nejlepšího lodního bubeníka na světě, strkající mi pod nos pana Trojana, jenomže já už opravdu měla plný počet. Přitom Ivan Trojan je mým nejoblíbenějším humoreskovým četníkem...:o) Sledovanost seriálu Ulice je mi poměrně cizí, ale děti narozdíl ode mě naštěstí v obraze byly, takže se fotilo a podepisovalo jedna radost (ano, chtěla jsem si fotnout Kay ve vřelém obětí s Míšou Maurerovou, ale jako paparazzi jsem vyhořela též. Ano, nestihla jsem.:o)))
Náš černě-tečkovaný dračí tým. No ani jednou jsme nevyhráli...:o)
Počasí nás ráno postrašilo, během první rozjížďky nás pokropil vltavský déšť, ale po poledni se Pražská pláž nelišila od svých mořských kolegyň. Slunce pařilo, sportovci i amatéři (souboje „firem“:o) sváděli nelítostné boje na dračích lodích, za zvuku halekajících kormidelníků, pobízejících bubeníků a skandování diváků, a děti si užívaly nejen plážového písku, ale i žonglérů a možnosti se umělecky vyřádit na krabicích. Pořadatel jistě nepočítal s variantou, že po odsunu zůstane část písku notně barevná. No kdyby jen písek, já mám doteď sytě žlutý mobil...
Přestože většina mých odpovědí na zvídavé otázky vychovatelek a dětí tvořila spojení „nezlobte se, nevím, ale zjistím to“, účastníci mé lodě působili spokojeně. I se se mnou chtěli vyfotit, zřejmě jsem v tričku nadace Múzy dětem vypadala důvěryhodně a veledůležitě:o)
Z Prahy jsem se sice vrátila se spáleninami druhého stupně (netřeba make-upu, pro věrohodnou kopii Indiána:o), ale absolutně nadšená, a nejen z faktu, že jsem se odvážila vlézt na loď. Všem děkuji !!!, především Kay a rovněž trpělivému maníkovi, který nás naloďoval a vyloďoval. A že naše loď pár jízd absolvovala bez dračí hlavy (upadla, potvora), to jest dračímu patronovi navždy odpuštěno.
Daja Swito
Vydračená nadoraz.
Ano, lákala mě pozice bubeníka. Ale jízda zády a na vodě? To mi fakt strach nedovolil... muhehe:o)
Naproti tomu paní Ljuba Krbová jásala nad vítězstvím týmu právem.
Funkce bubeníka se zhostila naprosto bravurně.
(Pádluje se totiž dle rytmu udávaného právě bubnujícím předákem:o)