O technu v lese… na koni…
Ne, opravdu nejsem pod vlivem. Tohle jsem totiž skutečně zažila, během celodenního putování v sedle ořově. Ne, nehráblo mi z toho: naopak, výlet naprosto luxusní, ač s několika drobnými zablouděními, takže trasa se nám ve finále natáhla na cca 40 km, nicméně náplň vandru absolutně neměla chybu. Pokud napíšu „vysmáto až na půdu“, zdaleka to na vylíčení dojmů nepostačí. Už jste někdy poslouchali v lese hudbu? Dovolím si vykrást citaci z kůňova on-line deníčku: lesní cestička lemovaná kapradím, šumící jehličnany, tajemná rádoby perníková chaloupka v remízku (krmelec), mech, borůvčí, staré měkké jehličí a do toho techno, pravé a živě.
Přijde vám to postavené na hlavu? Dejme tomu, že v oněch místech právě probíhala technopárty, jedna z těch dvou omílaných mediálně. Inkriminovaným místem jsme na koních projeli dvakrát a pokaždé s kladnými ovacemi, protože pro typického technaře je přítomnost živého koně na akci totožně úžasná, jako pro typického návštěvníka přírody zvuk této lesu atypické hudby. Pobavení jsme od pohledu byli vzájemně: my i technaři. Hajtrám hudba nevadila, my nevadili účastníkům párty, spokojeni byli všichni. No především já, protože kdy se mi zase naskytne projíždět koňmo krásami a lůnem lesa, a naslouchat úderům aparatur, které jsou mému srdci rozhodně bližší, že nosem pěné ódy z úst romanticky laděných trampů za zvuku drnkající kytary anebo tklivé foukací harmoniky.
Proti country a folkovým zpěvákům a táborovým večerům nic nenamítám, baví je to, ať si to naplno užívají. Co mi ale vadí, je škatulkování nás jedinců, kteří věčně smrdí koňským hnojem, automaticky mezi folkaře a country fanoušky. Kdo na tuhle stupiditu přišel? Kde je psáno, že lidé od koní nutně propadnou kytarám a táborovému ohni? Proč je nepochopitelné, že místo country bálu raději přijmu pozvání na vybasovaný Mácháč? Mám snad kvůli tomu prodat herku?
Techno fanoušek nejsem, ale Corvina Daleka můžu. Během našeho putování lesem navíc nehrálo klasické brutální techno, nýbrž melodicky perfektně vyvážený set, takže jsme tam stejně nakonec na necelou hodinu zkejsli. Hajtry byly spokojené, že můžou žrát, já a Nikča že můžeme poslouchat, protože zvuk byl vychytaný. V tom vězí umění, nepřesytit a nepřebasovat: hlasitost tak akorát, melodie se nepropadaly do dunění. Obyvatelé Údrče byli v pohodě, policajti u cesty byli v pohodě, my jsme taky byli v pohodě...
Vysmáto ještě teď.
Daja Swito
Plná nepopsatelného zážitků z kombinací typu „kráva- močůvka-techno“.
Vychechtáno na týden dopředu.