Tak už je po ní. Nevím přesně, kolika let se má dožívat zakrslý králík, ale ta naše evidentně přesluhovala. Když si vzpomenu, kolik domácích mazlíčků se mezitím stihlo narodit a přirozeným věkem umřít... Jestli mě paměť nešálí, tak si králici (ano, říkalo se jí králice. Proč asi?:o) ségra nadšeně koupila zhruba před deseti lety. Tradičně ji zvíře omrzelo, nebylo to poprvé a ani naposledy, co její zverimexový nákup skončil buď u našich anebo u mě, když ji "to" přestalo bavit. Začalo to morčetem, pokračovalo korelami, králíkem, hadem... Co bude příště? Kůň?
Pořízení štěněte mé sestře rodiče efektivně rozmluvili, naštěstí, protože tři psi už je pořádná smečka; ačkoliv já se domnívám, že víc než zdravý rozum zvítězil fakt, že "westík" (teriér) není položkou čítající několik stovek.
Zpět ke králici. U ségry bydlela přes den v místnůsce WC, v přítomnosti ségry měla přístup všude. Poté, co už sestřičce lezla na nervy, se ocitla u mě v mých dvou pokojích: sranda byla, to uznávám. Dupala, když jsem jí vlezla do rajónu, dávat najevo svou nelibost ovládala výtečně. Jenomže když se pokusila v dřevěné podlaze vybudovat noru a překousala kabely od videa, šupajdila do králíkárny nejen přes den, ale už napořád. Přibrala na váze, poněkud extrémně: kolik má vážit zakrslý králík? Kilo? Pche. Králici nedělalo problém vyrobit kil pět. Tuk jí nechutně visel z obličeje, ale žrala by furt.
Mě neměla ráda, ba naopak. Já jsem byla ta zlá, kdo jí nejenže nedopřával víc než nicotnou hrstičku sena a decentní špetku směsi pro hlodavce, ale kdo jí stříhal drápky a vytahoval ji násilně z králíkárny, když bylo potřeba vykydat. Vztekala se luxusně: zuřila nahlas, vrčela, kousala a dupala, jen co jsem se objevila.
Její tloušťka byla katastrofální, ale ona přibírala i po zelenině. Vyzkoušela jsem ji kůru pohybovou, ale ta mrcha se rychle naučila být nepolapitelnou, vyskakovala metr do výšky a dorážela i na mě, útočně. Často si kladu otázku, čím ten králík byl křížený. Byl to vůbec králík?
Včera večer už jevila příznaky a důsledky mrtvice, nestabilní počasí v souvislosti s její nadváhou vykonalo své. Ráno jsem to byla já, kdo se musel podívat, jestli je anebo není tuhá, a přestože jsem si večer přála, aby už to měla za sebou a netrápila se, stejně to zjišťování pravdy bylo hrozné:o(
Nezbývá než doufat, že ségru její zvířátkovské mánie přejdou. Králici nechť je země lehká, ať si její dušička hopká na věčnosti, a hlavně ať mě nechodí strašit.
Daja Swito
Králičí megaNepřítel.
Moc jejích fotek nemám, neměla pro foceni se mnou pochopení. Muhehe.