Jaký má draace víkend? Inu, tradičně všelijaký. Boj s následky dovolené v plné parádě, hahaha. Těšila jsem si na odpočinek (v relativní podobě, samozřejmě:o) Páteční část víkendu jsem zahájila „senzačně“: usnula jsem při Harry Potter. Již poněkolikáté nevím, jak to dopadlo. Prý že vyhrál... (Klid, četla jsem knížky, a ty první dvě byly strašně fajn, to až od třetího dílu se z původní pohádky pomalu stával horror. Navíc po vydání Fénixova řádu mi žádné ze smradů další díly už nepůjčilo...) A zabrala jsem tvrdě, teprve až po půlnoci jsem rádoby procitla, ale do onoho polospánku, kdy podvědomí vnímá okolní vjemy.
Shrnu to: po zbytek „noci“ mi můj mozek promítal všechny ty stupidní a neskutečně primitivní telenovely. Až do rána jsem poslouchala „miluji tě“ a „čekám dítě“ a „narodilo se předčasně“ a „přišla jsem o dítě“... Samý Juan, Javier, a Markíz jak nasráno. Jeden tragéd za druhým. Proč tvůrci vymýšlejí tolik seriálů? Tohle by stačilo splácnout do jednoho, vždyť ty dialogy byly všechny na jedno brdo...
Jedno z těchto „fantastických“ děl mě donutilo se částečně probrat a nahmatat ovladač. Jen kdyby první tlačítko, se kterým prst přišel do kontaktu, nebylo přepnutí na ČT2, kde běžel Červený trpaslík, a jako vypnout Red Dwarf, to je přece hřích.
Málo platné, s hrající televizí si tělo neodpočine. Marně pátrám v manuálu LCD po funkci „sleep“. Ze soboty na neděli pro změnu koncertovali (mega world živáč), což bylo příjemné navázání na koncert pro Dianu, z něhož jsem pár útržků zaznamenala odpoledne, tedy když zpívala Nelly Furtado. A Nelly mě probudila i po půlnoci, takže jsem vší silou držela otevřené oči i uši. Akorát že to nebyla Nelly, nýbrž Alanis Morrisette (budiž mi omluvou spící stav), a Anděl pak pustil její videoklipy a já miluju videoklipy... Naprosto luxusní třešničkou na dortu se stal původní klip „Holky z naší školky“, který naservírovali těsně po skončení Noci s Andělem.
No může se kvůli té blbé televizi člověk vůbec vyspat?
Daja Swito
Cokoliv, jenom ne odpočinutá.
A neděle bez LOST, to bude vopruz...muhehe:o)
PS: obrovskou radost mi udělala Sixteen (kliknutím zjistíte, o koho jde, viz kapitola „Sixteen“ ), suverénním vítězstvím v kvalifikaci na Velkou Pardubickou. Váňa bude mít těžkou volbu, pokud stále touží vyhrát Velkou v sedle bílého koně. Nemáte náhodou pocit, že těch bílých koní je nějak moc?:o)