Co jsem se vrátila ze Slovenska, tak nehráli na Evropě Vzducholoď. Takže skandál. Mareš a Hezucký mají dovolenou, takže další skandál, Evropa2 je tím pádem nuda (no aspoň že nehraje šest hodin denně Ondra Vodný).
Nicméně jsem produktivní i v takto složitých podmínkách: podařilo se mi uklidit u koní i u myší. U koní to bylo docela nadlouho, no než se člověk vůbec zorientoval... Důkladná kontrola myší je nutná pokaždé, kvůli přehledu, kolik jich v myšíně je. A tentokrát mi spadla čelist. Že se tam „někudy“ dostala myš divoká, to jsem tušila ještě před odjezdem, protože takže rychle frknout moje myši neumí. Ale že tam objevím čtyři divoké...
Černí pasažéři nepočítali s mou připraveností: kraje oplechované bedny jsem překryla, takže snaha vydrápat se po stěně a vyskočit, byla bez šance. Chytit divokou myš do ruky už ale vyžaduje zručnost, protože svině koušou. Je třeba drapnout konec ocásku a okamžitě zvednout, jenomže s jejich rychlostí to chce notnou dávku trpělivosti. Takže jsem si hrála na bubáka a čekala jsem, až se někam zavěsí nebo jim bude odněkud čouhat ocásek. Třetí z nich řvala, jak kdybych jí trhala vnitřnosti. Šoupla jsem je do přepravní bedýnky, spolu s vodou a hrstkou krmení: doteď jim nevadilo parazitovat, ten jeden den je tam nezabije (zkušenosti s divokými myšmi doposud byly takové, že po chycení raději zdechly hlady, než aby žily v zajetí). Průšvih je, že jedna z těch divokých je chlap, a netřeba dodávat, že se nadšeně začlenil zrovna do kolektivu důchodkyň, tedy mých přestárlých myší, které v bedně vegetily v rámci „na dožití“. Takže všechny zasloužilé matky. Tak snad ten nedospělý prcek nepřimíchá do mých zlatých a stříbrných myší barvu šedou... grrrr...
Daja Swito
Univerzální uklizečka.
Terárka vypadají, že v nich není sklo, dvakrát jsem si nabila ručičku... buuuu:o)