V týdnu moje maminka slavila XX narozeniny (takový ten významný letopočet, který se píše na skleničky a maluje na dorty s obrovskými ovacemi), takže jsem jí zaběhla předat dáreček. Maminka se narodila téměř stejně jako žokej Váňa, a protože jsou s tatínkem oba na podzim, koupila jsem jim už na jaře veeeelikou LCD televizi: takovou tu širokoúhlou, takže všichni bez rozdílu věku a pohlaví v ní vypadají o 15kg tlustší, což u sledování čehokoliv s přítomností modelek vyvolává nepopsatelné veselí:o) A v rámci věčného mládí jsem rodičům popřála k třicetinám.
Oba možná čekali, že po tom jarním vyplivnutí se z peněz je na podzim maximálně políbím, takže jsem pátrala po darech drobných, využitelných a vtipných, jakože překvapeníčko. A jelikož maminka je náruživou cyklistkou, pořídila jsem jí značkový zámek na kolo, tedy takovou tu věc, díky které bicykl připoutáte ke sloupu veřejného osvětlení, a když se později vrátíte, tak zjistíte, že Vám ukradli pouze světla, odrazky, stojánek na pití, nářadí a kožíšek ze sedačky. Ale bicykl tam je, tedy pokud zámek duchaplně protáhnete i skrz kola.
Na tomhle druhu zámku se mi líbilo, že není na klíč, nýbrž na číselný kód, jako mívají kufříky milionářů. No nekupte to! Pravdou je, že když jsem slečně po telefonu vysvětlovala, že mi na absenci původního typu nezáleží, protože to má být především fór, tak z toho dvakrát moudrá nebyla, ale zboží poslala včas. Maminka vydolovala dáreček z krabice, nastalo všeobecné veselí, a poté onen moment, který bývá ztvárněn snad ve všech komediích: prozkoumáváním „jak na to“ a následným nepříliš jemným odebráním obalu bylo pohnuto s čísly, aniž bychom tušili, jaká kombinace tam je nastavena. Čestně prohlašuji, že jsem se orosila, a to nejen na zádech, protože do té věci jsem investovala nemálo stovek právě kvůli tomu, že cejch „značky“ zaručuje bezproblémové použití. Aby mi pak maminka nezůstala někde bezmocně viset proto, že kolo nejde odepnout od sloupu veřejného osvětlení.
Výrobce je naštěstí obeznámen s tupci všeho druhu. Hezkých pár minut to trvalo, než jsem objevila, „kde“ řadit čísla, a maminčině ruce kombinace všech nul udělala CVAK a vylezl masivní klíč.
V duchu si kladu otázku, jestli tohle byl dobrý nápad. Ani ten klíč a ani elegantní lanko nepůsobí dojmem, že první strejda v zapomenuté vesnici provede „dá do toho čtyři rány“ a kolo bude volné. Já mám veškerá hesla zapsaná, protože si sotva pamatuji ta, kterými otvírám blogy, a jestli jsem v tomhle po mamince… Muhehe:o)
Daja Swito
Zase čísla.
A bude hůř:o)