Historek na téma draace & MHD Praha už tady padlo celkem dost. Čím více jsem přesvědčena, že Praha je už de-facto mým domovem a že mne ohledně MHD nemůže nic rozhodit, tím pikantnější bývá střet s realitou. A protože jsem nehodlala v noci z pátku na sobotu složitě (a draze) řešit, kudy do sídliště Zahradního města Hostivař, vyhledala jsem si veškeré spoje s předstihem, a po opuštění Slováče jsme mířili na bus 509.
I nástup se zdařil. Cestou na ípák se na nás přilepil bus 511, s obrovskou cedulí Nádraží Hostivař, a ve mně počalo hryzat podezření. Proč mi net tuhle variantu nenabídnul? A protože na I.P.Pavlova je nutné přebíhat a tudíž tramvaj přistavěná přímo u nosu tam nebude, a protože byla zzzzzzima a ani omylem se mi nechtělo tramvajový plac hledat a čekat 10 minut, tak jsme z busu přelezli do busu. Nic složitého, oba spokojeni.
Kdybych bývala tušila, že mě čeká vyhlídková jízda noční Prahou, kdy jsme seděli na sedadlech MHD téměř hodinu, míjejíce různá zákoutí Prahy, která s linkami vedoucími do Hostivaře neměly pranic společného... Občas jsem si musela promnout oči, jestli to jsou opravdu Háje a nikoliv přelud, a samozřejmě jsem umírala při pohledu na hodiny. Kdo normální cestuje z centra do Hostivaře skrz Jižní město? Už jsme mohli dávno spááááát... O faktu, že spoj s naší zastávkou neměl vyjma cílové stanice nic společného, nemluvě. Na konečné jsme vystoupili, čekali oněch 10 minut v mrazu a vichru, a poté popojeli čtyři stanice. Hurá, jsme doma.
Ponaučení? Vsadím se, že nehrozí. Odpoledne jsem totiž Fluffa poslala z Hostivaře dvaadvacítkou, stejně jako před časem nás oba, když jsme jeli na koncert Chemiků: takže časový skluz patnácti minut. Zřejmě beznadějně neponaučitelný případ:o)
Daja Swito
Fanoušek pražské MHD.
Kromě nových tramvají. Jsou vrzavé a klaustrofobické. Muhehe.