Když se řekne "útulek"
O mém malém(velkém) snu „útulek“ se moc často nerozepisuji, a to z jediného důvodu: s největší pravděpodobností jej nikdy mít nebudu. Když pominu fakt, že nejsem typ, který umí z lidí dolovat prachy, ať už znalostí v oboru sponzoringu či metodami cíleně útočícími na city, tak si nejsem až tak jistá, jestli bych duševně ustála být ve styku se zvířaty, kterým někdo ublížil. Vůbec nejhoršími jsou momenty, kde je třeba rozhodovat o utracení. Máme právo rozhodovat o smrti?
Téma útulků je v poslední době žhavé, tedy co se týče těch koňských. Co je vlastně útulek pro koně? Poslání? Snadný business? Trend sbírání nechtěných koní se v naší zemi stal fenoménem, který se netýká pouze útulků, ač bych nerada házela všechny do jednoho pytle, výsledkem bývá „starejte se o sebe sami“. Vždyť 24/7 je pro koně prospěšné, přece. Bohužel nechtěný kůň většinou potřebuje víc, odbornou veterinární péčí počínaje a individuální péčí konče. Když pominu finanční náročnost: zvládne jeden člověk obstarat 50 koní? Je vykoupení špatně vypadajících kobyl a jejich následné vypuštění 24/7 venku pro ta zvířata prospěchem? Nemám právo šťourat do věcí, do kterých mi nic není, ale několik podivných „záchran“ jsem už zažila. Nejhorším na nich byl paradox, že byly činěny v dobré vůli a se snahou pomoci, bohužel však pro mě naprosto nepochopitelnými metodami, zpravidla se špatnými konci.
Každoročně jsem v době vánoční rozesílala určitou finanční sumu na konta institucí, se kterými jsem sympatizovala. Takže zoologickým zahradám (srdeční záležitost), psímu útulku v Plzni na Valše (od nich pochází Mónin Maňásek), koňskému útulku Bianka (ano, bývalý domov Hančina Pegase) a Pražskému spolku ochránců zvířat, protože fandím jejich umisťovacím výstavám. Letos nejspíše vánoční injekcičku nepošlu… Ani ne kvůli útulkovým skandálům: moje vánoční dilema „komu se hodí peníze?“ vyřešil pes, kterého denně vídávám.
Hafan má majitelku, která si ho přála a která ho má velice ráda, ale která se o něho neumí postarat. Na urgence „je mu zima, postav mu boudu!“ a „proč mu nekoupíš pořádné kvalitní žrádlo? Hrst špičkových granulí mu dá víc, než kýbl těch nejlevnějších“ nereaguje. Že prý se snaží. Dívat se na její hubené a zanedbané kocoury jsem na jaře nevydržela, a abych se neštítila si je pohladit, odčervila jsem je a vykrmila na svoje náklady, a podobně to bude i se psem. Akorát že doga není kocour, a dostat ho do adekvátního výživového stavu bude oříšek, pokud bude tuhá zima, tak snad se zadaří.
Letos dostanou moje Ježíškovské peníze zvířata neopuštěná, avšak zanedbávaná. Těší mě, že nakupování granulí kocourům se stalo stájovým trendem, že přispívají i Móňa i děti (moc Vám děkuji). A že vzhled psa je dokonalou vizitkou majitele? O tom snad není třeba se zmiňovat: ve zdejším kraji bohužel nejde o výjimku.
Daja Swito
Hezké Vánoce i zvířatům.
Děkuji tímto všem zúčastněným figurujícím v akci „granule“:o)
