o optimismu
No žádná sláva. Ale asi si za to můžu sama. No kdo pořád remcal, že letos je rok nějaký podezřele šťastný? Kdo pořád sýčkoval, že čeká, až se to vychují? Správně, já sama. Muhehe. Nicméně jsem zvědavá na výsledné číslo návštěvnosti (v neděli), a rovněž bych se ráda omluvila za chybějící dva odstavce v článku „omluvy a opravy“, v tom chaosu mi jejich absence unikla (již je vše opraveno). Mno, trošku jsem koketovala změnit název na „omluvy a popravy“…:o) Ale o vážných tématech se prý špásovat nemá, takže i pro tentokrát budu hodná holka.
Optimismu jako takovému fandím a v případě nutnosti jej vyhledávám. Dokonce jsem v pracovní době otevřela jeden z těch protivných mailů „FWD“, bo název zněl „skrytá kamera“, a teď si představte můj výraz... Do schránky na dopisy vleze mladík, zadeklují ho, a děsná hlína, protože každý, kdo do příslušného otvoru šoupne dopis, ho má záhy vyhozen ven. Oběti skryté kamery své pokusy zopakovaly, poté zjistily, že byly napáleny, že jakože „humor“, prostě klasika. U nabušeného týpka už divák tušil zpestření a nějakou průserovou situaci, ale rozhodně ne, že po nakouknutí do dopisního otvoru a odhalení vtipálka se narovná, vytáhne z pod bundy pistoli a začne pálit do nitra té nádoby. A ještě se podívá, jestli trefil.
Jestli to je anebo není fingované, to není prioritní, ale tahle dávka „optimismu“ se poněkud minula účinkem. Ono se asi v pracovní době do soukromých mailů čumět nemá, že jo…
Daja Swito
Optimisticky čekající na víkend.
Na volno:o)