O hadech
Aby to bylo spravedlivé, tak dneska o hadech. O myších tady básním poměrně často, navíc jsem dneska prováděla vnitřní revizi myšína. Tahle práce je pakárna, protože v zimním období není moc dní, kdy můžete myšičkám rozvrtat pelíšky, a v zimním období většina těch důchodových odchází na onen svět. Ani mrazy minulého týdne nebyly výjimkou, z těch starých myšek pomřely téměř všechny (ačkoliv podle tabulek měly zdechnout už vloni), a protože jsem chov na podzim utípla (ano, stěhování směr Praha), počet mých myší je teď pouhých 8 ks. Neuvěřitelné.
Mám psát o hadech, vím. Had je úžasné stvoření, kromě charakteristických vlastností svého druhu je jedním z mála živočichů, který si může spát na hlavě. Vůbec nejvypečenější přednášku na téma „hadi“ jsem zažila v pražské ZOO, kde jsme v rámci Škatulení nakukovali dovnitř projekčního sálu, ve kterém právě probíhalo představování hroznýše spolu s vyprávěním o hadech.
Pán s hadem byl naprosto vynikající: svým povídáním nenudil a pojal odbornou stránku humorně, dětem přesně na tělo. Hroznýše jim „půjčoval“ za správně zodpovězené otázky, včetně dementování profláklého mýtu „had je slizkej“, takže děti se bavily a zájem o hada notně vzrostl i mezi dospělými. Vůbec nejkouzelnějšími byly okamžiky, kdy se hroznýš ohřál (had je akční dle teplot: v chladu sotva leze, v teple naopak neúměrně ožívá) a počal se kroutit v momentě, kdy o jeho přítomnost stála ta nejmenší holčička. Pán však ze všech situací bravurně vybruslil, a že jsem chvílemi zapochybovala, jestli má probuzeného plaza plně pod kontrolou. V napjatějších situacích došlo i na otázku „a uškrtil by tě? Neuškrtil! A proč? Protože jsi větší než průměr jeho těla. a on by tě nemohl sežrat“, což mě upřímně pobavilo (jasně že by uškrtil, kdyby dítě svým krkem provedlo protitlak. Akorát že by pak nejspíš prasknul).
Ovšem nic se nevyrovnalo scénce ohledně sluchového aparátu:“A zkuste najít, kde má had uši. Správně, had totiž žádné uši nemá. Ale úplně hluchý také není, had svou lebeční kostí cítí veškeré otřesy. A teď, děti, hádejte: jakou hudbu by had slyšel? Slyšel by lépe koncert Jarka Nohavici anebo techno či nějakou diskotéku?“
Od té doby se mi při „Jarek Nohavica“ nevybavuje Ladovská zima, nýbrž hroznýš z pražské zoologické zahrady. A představa hada, jak dává přednost technu, mě dodnes nutí učurávat smíchy. Ten pán s hadem byl opravdu machr, a mě nezbývá než zalitovat, že takoví nejsou i učitelé přírodopisu, protože z jeho přednášky si děti viditelně odnesly víc, než za půl roku výuky ve škole. Inu, kdo umí, ten umí.
Daja Swito
Hadomil.
Zmije právě ryje. Přesouvá substrát do kamínků, grrrrr…:o)