příběh abliku
Co je ablik? Pečliví čtenáři vědí, neb zde kdysi proběhla soutěž, ve které Klárka zvítězila s odpovědí „balik“, akorát jakožto „překlep“. Od té doby vše, co míří na Moravu v krabici, je „ablik“. A jeden z abliků vydal se na svou cestu ve středu…
Nebyl to však obyčejný ablik: byl ablikem vánočním. Jednalo se o jakýsi předvoj draacete, které se rozhodlo Vánoce strávit v krajích Moravských, a protože draace ví, jak prekérní je cestovat se zavazadlem vážícím 9,5 kg českými drahami, poslalo 99,99% svých věcí „napřed“. Ano, Českou poštou.
Česká pošta se zaručila, že obchodní balík bude doručen zítra. „Zítra“ už bylo, avšak ablik nikde. A pozítří to samé, a to už bylo krajně podezřelé. Když pominu fakt, že do útrob abliku jsem uložila veškeré mé ošacení, nerozbitné části foťáku plus spoustu dalších užitečných věcí, byl v ně samozřejmě Ježíšek, který principiálně musel cestovat taky, abych si ho mohla já (a nejen já) rozbalit v rámci Štědrého večera.
Pátrání po abliku připomínalo Kocourkov. Jedna osoba tvrdila, že vina je na naší poště, protože adresa do firmy adresáta byla neúplná, jiná pro změnu, že adresa je OK, ale že akci zvrtal rozvozce, bo na vrátnici zapomněl ponechat oznámení, a především není jasné, proč ablik nevydali zaměstnancům právě té firmy, do které byl směřován a kteří si pro poštu jezdí denně. A dobrá zpráva přišla: ablik nebude poslán zpět odesílateli a na adresáta počká. Nemálo se mi ulevilo. Představa, jak se s ablikem mineme anebo jej vezu vlakem… Brrr.
V sobotu ráno jsem již cestovala, zatímco adresát pátral po abliku na poště, kde měl ablik čekat. Tušíte zradu? Správně. Nečekal… prý „už byl předán“. Ale komu? Kdy? Proč? Až vedoucí pošty vyčetla, že ablik byl skutečně převzat, ale člověkem, o němž se nevědělo téměř nic ani ve firmě, kam adresát musel dorazit dřív, než bude během Vánoc zcela uzavřena. Nebudu vás déle napínat. Rozvozce přivezl ablik do firmy potřetí a vnutil ho osobě, která převzetí podepsala, a více se neangažovala. On se přece někdo přihlásí, jestli ho bude shánět. A tak abliku reálně hrozilo, že čas vánoční stráví ve skladu s jinými krabicemi, a draaceti, které vyjelo „nalehko“ s malou taškou, se rýsovaly skutečně netradiční Vánoce bez náhradního prádla, kartáčku na zuby a Ježíška.
Příběh má šťastný konec. Po mnoha hodinách nervů a paniky byl ablik nalezen adresátem. Skoro jako když se Reiko Kitamorio setkala s Gorem…:o)
Daja Swito
Českou poštu hanit nehodlám.
Představa, jak by se s tímhle zádrhelem vyrovnávali „kurýři“, mě totiž skutečně děsí…