Takže ona kýžená a očekávaná chvíle je tady. Důležitý moment v člověkově životě, že by až tak?
Inu, konečně vím a konečně jsem na vlastní kůži zažila, jaké to je mít bydlení vzhůru nohama, neboli převrácené naruby – záleží na úhlu pohledu. Za tenhle binec by se totiž nemuselo stydět ani rozvášněné gestapo. Mé dva pokoje připomínají kráter po výbuchu a mne čeká neplánovaný velký jarní úklid. A za všechno může můj had.
Bordel jsem si z útulného hnízdečka vytvořila sama, bezprostředně poté, co jsem poněkolikáté prohrabala terárko, jestli se skoro metrová hadí slečna jakýmsi záhadným způsobem nenacpala pod šutr či do žárovky... anebo do květináče, v němž už se tak tak těsní kytka. Když mohou indiáni zmenšovat useklé hlavy nepřátel, tak co by se nemohla scvrknout zmije, že jo.
Jenomže ona tam skutečně a hmatatelně nebyla. A situace, kterou jsem si mockrát přehrávala v mysli, byla náhle tvrdou a nelítostnou realitou. Co si chudinka had počne, když se nacpe někam do myší díry? Co si počnu já, bez mého hada? A co si počnou všichni ti šťastlivci, před kterými se plazi neočekávaně spustili ze stropu při ranním čištění zubů anebo spali v psím pelechu ve sladké nevědomosti, jakou paniku svou existencí způsobí?
Sobecky mne nejvíce vyděsila položka číslo dvě, ale to jistě nikoho nepřekvapí.
V podobných případech, těsně po zběžném panickém ohledání okolí, se rozhodnete s chladnou myslí použít mozek a položíte si věcnou otázku: kdybych byla had, kam bych zalezla? A jste si jisti, že právě TAM plaz bude, stočený do kluba a odpočívající. Ano, jistou logiku to vykazuje, ale v tom případě je můj had naprostý magor. Po hektickém řádění v obou mých pokojích s vědomím, že nikdy nevíte, co čeho sáhnete, bylo exotické zvířátko nalezeno: ve skříni, na vysoké hromadě časopisů Paddock revue a zbytek těla spal na katalogu firmy Farnam. Tedy poslední místo, kam bych se já jakožto had uklidila. Vždyť moje skladiště nabízí tolik alternativ k úkrytu a nenápadnosti, bez problému by se v něm ztratilo hadů několik...
Ulevilo se mi. Jen ta představa, jak oznamuji „kdybyste narazili na červeného hada, tak se nebojte, utekl mi“, což by se dalo volně přeložit „zachovejte paniku a akutně se vyděste, protože ta věc může být kdekoliv“...
Had už se s viditelnou nelibostí promenáduje v terárku, můj srdeční tep se vrací do normálu a zbývá už jen vrátit pokoje do původního stavu. A oznámení o úprku plaza si můžu nechat na zítra: vždyť bude apríl...:o)))
Daja Swito
po lehčí srdeční příhodě, oči vytřeštěné až na půdu...
