A nejen on. Chcípám i já. Nějak si nemůžu zvyknout chodit domů až za tmy a ve stavu, kdy sice vzorně usednu k počítači, ale nevzmůžu se na víc než na sdělení bezprostředních dojmů na chatu (ano, co všechno mě bolí a co „pěkného“ koníčkové provedli). O hlíně za nehty nemluvě: fujtajbl. Jakmile uchopím kancelářskou sponku, automaticky ji použiju ke šťourání humusu zpoza nehtů, protože ranní sprcha tohle nevyplaví, bleee.
Ale jinak emočně vymalovaný týden. Dnešní desetileté výroční olympijského Nagana netřeba připomínat: semifinále jsme poslouchali v práci v rádiu, finále jsem prožila v posteli a s ohledem na brzké ranní hodiny se přiznávám, že jsem podlehla mikrospánku. A probudil mě góóól, bylo to fantastické. Sníh tehdy nebyl, sychravě ojíněné nevlídné ráno, a nějaký nadšenec ze střechy paneláku střílel rachejtle. Paráda.
Z návratu Leoše a Patrika do práce jsem byla nefalšovaně dojata, a ještě větší citový záhul jsem prožila, když mi v úterý poštou přišlo DVD s poslední vyhranou Železníkovo Velkou Pardubickou (ano, právě ta, během které kůň upadl, žokej jej však nasedl a i přes značnou ztrátu dokázali pole doběhnout a dramaticky zvítězit). No poplakala jsem si nemálo (kam se hrabe Nagano) a pozůstatky rýmičky mi přispěly výstavně táhlým soplem, takže to byl doják hodný hollywoodského filmu.
Středa – Popron.cz dodal objednaná CD a DVD. Faktem je, že keltské cédo a Seal s notně prošláplou fasádou, ale zbytek OK. Hlavně Thriller 25. Říct mi někdo, že budu v práci celodenně frčet na PYT a Baby be mine, tak se mu vysměju. Masakr vzpomínek a především totální nezvyk, že za „Thriller“ neudělá přenoska „cvak“ a nevypne se LP…
Doufám, že letos už mám nabuleno dopředu. Muhehe:o)
draace
A já věřím na víly! A jo a jo a jo:o)
Železníkovi bych jednou ráda vytvořila webovky.
Otázkou je, kdy?