V pondělí jsem štěkala od rána do večera. Rutinní den, který lze shrnout do kategorie „na pěst“. Že mě hned zrána skrz bláto a sračky povláčel poník, s tím se dá s ohledem na pravděpodobnost počítat.
Že se nám kvůli vytrvalým dešťům jízdárna proměnila v aqua-park, s velkým výběrem tůní a dalších vodních ploch, se rovněž dalo v souvislosti s počasím očekávat (a prý má mrznout, takže budeme disponovat i širokou nabídkou kluzišť).
Že kvůli manévrům poníka přijdu pozdě do práce a že mi všechno systematicky padá z ruky (asi včerejší cvičení s vidlemi) a že mě fyzicky bolí úplně celé draace – také nic nového pod sluncem (i když… Co je to vlastně slunce? Známe to ještě?)
Že se zpětně uteklá myš odmítá nechat polapit – bez komentáře. Že mi pokoj smrdí jako nemocniční chodba, kvůli čištění stájových lékárniček, a tudíž mě to nutí neustále myslet na Klárku a jejího Filipa ležícího na JIP… Děs.
Ale nefungující počítač? Proč?? Jak??? Co si počnu????
Podezírám poškození častými výpadky el. proudu, jiné vysvětlení nemám. Počítač nijak nereaguje na ON-OFF, nevykazuje nic, co by potvrzovalo přítomnost el. napětí. Zkouška jiných kabelů a jiných zásuvek domněnku o slabém proudu v zásuvkách vyvrátila, takže jsem otevřela case a jala se vnitřek PC prozkoumat i po stránce mechanické: co kdyby někde vypadlý-povolený-překroucený drát apod. Nic, nic, nic: i spínač vypadal OK.
Jsem tělo bez duše. A bez fotek a bez textového editoru. Přežiju?
Budu muset.
draace
Tenhle týden pravděpodobně dojde k velkému jarnímu úklidu.
A k natření překážek. Muhehe.