Nejsem vlkodlak, ale o úplňku zpravidla vím i bez hlídání kalendáře. Kecala bych, že fantas-magoras sny mívám pouze ve dnech, kdy je měsíc „celý“, protože můj mozek zpracovává vjemy pravidelně. (Občas do nepochopitelných forem, ale o tom už jsem zde nejednou psala:o)
Na náměsíčnost věřím. Na intru byly náměsíčné hnedle dvě spolubydlící. Jedna během úplňku spala s otevřenýma očima a čarodějnicky mumlala, takže v prvním měsíci pobytu vyděsila celé holčičí patro. Tehdy jsem byla vzbuzena větou „Jitka... asi umírá“ a popravdě, pohled na ni si v ničem nezadal s hororovými filmy. Spala na zádech, oči v sloup a huhlala naprosté nesmysly, a ono ráno se na pokoji probudila úplně sama, protože holky její stav nestrávily a naskládaly se do vedlejších cimer (k nám na pokoj se přistěhovala až ve druháku).
S druhou kámoškou byla mnohem větší sranda, ta během úplňku mluvila ze spaní. Ale kdyby jen to: ona odpovídala na otázky. Zpočátku se vzmohla pouze na „hm“ (jakože ano) a „eeem“ (jakože nikoliv). Senzace... Opět návštěva celého ročníku, a na Eretčinu otázku „a na co se jí jako mám zeptat?“ jsem odvětila „na cokoliv, na co jde odpovědět „ano“ nebo „ne“. Zmatená Eretka vyhodila směrem ke spící spolužačce hlášku „Ko... Kolik je hodin?“
Později už kámoška uměla odpovídat i slovně. Bez legrace... Nahrávaly jsme ji na kazeťák, protože nám to samozřejmě nevěřila, a moje nutkání testovat její vztah k úplňku vyvrcholilo zkoušením školního učiva. Otázky z technologie zvládla bravurně všechny, bez zaváhání.
Fotky doprovázející článek, se vztahují k úplňku dne 22. 3.08. Po týdnů chcaní a chcaní a zase chcaní tentokrát obloha nezakrytá a měsíc mi svítil do ksichtu tak silně, až mě vzbudil. Fascinující pohled to byl, zůstala jsem civět s hubou dokořán, a váhala jsem, jestli jít hledat foťák, s ohledem na chladno v místnosti. No musela jsem vstát, to se nedalo pustit z hlavy. Vichr z hor šoupal mraky sem a tam, takže scenérie s úplňkem naprosto famózní. Ještě mít stativ a kvalitnější foťák, že ano... Otevření okna jsem sice málem nerozdýchala (a to jsem se oblékla!), ale ten pohled stál za to.
Sny? Chaos, zmatek, totální výmaz. A musela jsem se smát, když mi o večer později Pilotka vykládala sny své a v jejím foťáku mi ukázala – hádejte co asi? Inu, úplněk.
draace
Neúplně úplňkové.
Ale doposud jsem nikoho nepokousalo, čestný pionýrský:o)
