Tak jakýže byl vlastně apríl?
Ryze aprílový. Apríl je fajn den, apríl já ráda. Jakožto fakan jsem se těšívala, až vyrazím do školy, kde se všichni budou pokoušet kamarády napálit, a že mi nikdo nebude věřit, až vytasím svoje „já mám narozeniny“ a vypukne hádanice „apríl, že jo?“, ze které já vyjdu vítězně, protože i přes žertovný nachytávací den já ty narozky opravdu mám. Heeeč!:o)
Doby, kdy jsem s nadšením šířila poplašné zprávy („Koně jsou na kolejích!“ či „Visím ve vašem výtahu, pomooooc“), jsou již minulostí; poslední velkolepější perlou mé zhýralé škodolibosti byla SMS „asi jsem v tom“ (ano, já – která žeru malé děti), ovšem za tu jsem od Moničky skoro dostala přes hubu, bo ji málem klepla Pepka, než se dočetla ke konci. A letošní apríl? Naprosto výtečně v přímém přenosu Patrik a Loeš sežrali článek z i-dnes.cz o vášnivém sběratelství doručenek SMS, což mě téměř porazilo na zem: ovšem zdaleka ne tolik, jako taška přede dveřmi. Co v ní bylo? Hehehe…
Ve spřáteleném blogu Frostově se odehrálo vzpomínací téma „Dostihy a sázky“, anebo vyšťourejte z paměti jména herních koní. Uvedla jsem v éter, že hru znám skromně, protože mi ji rodiče odmítali koupit (levná tehdy opravdu nebyla), a že většina těch jmen je převzata z reálu, především z Velké Pardubické. A co se nalézalo v tajemné tašce? Jistě, „Dostihy a sázky“, s poznámkou ve smyslu „psaní Ježíškovi není natolik efektivním, jako reálným osobám“.
Není nad moudré poučení, takže ode dnes budu vyškerá přání směrovat na dopravní podniky v Opavě:o)))
draace
Aprílové.
A aby toho nadšení nebylo málo: co mě přivítalo doma? Řev moderátora nad postupem karlovarské Energie do finále Extraligy. A nebyl to apríl… muhehe:o)