Doposud se mi nestalo, že bych po absolvování akce „přijede kovář“ byla fyzicky zdemolována, aniž bych podržela jednu jedinou koňskou nohu. Naopak si děkuji, že jsem se do zvedání nožiček „mustangům“ nehrnula (já se asi fakt mám ráda:o), nicméně „mustangové“ mi dnešek okořenili dostatečně. Ovšem zdaleka ne tolik jako počasí: ano, hrozně ráda řeším situace „není ten vchod úzký, pro člověka, koně na vodítku plus rozdivočené stádo za jeho zády?“ Jako ano, vešli se tam: ovšem já už ne. Já jsem spoléhala na výdrž vodítka a sebe jsem prakticky ponechala „před zdí“, abych posloužila jakožto „kotva“ a klaplo to:o) A nájezd tunového „drobečka“, kterému ti ostatní oškliví koníčkové určitě přišli ukrást jeho poníčka? Obdiv holkám, že nezahodily vodítka, ve snaze nepodlehnout hmotnostní demolici.
Je vůbec normální, že se bojím koní?:o)))
Ale zpět k počasí. Zmokla jsem ráno – naprosto brutálně. Duchaplně jsem měla dvoje boty, takže jsem vstříc farmě vyjela v suchých, a premiérově na tmavém koni, protože ze zmáčené srsti herky na povrch vylézala veškerá zažraná špína (dle toho, v čem se válel): byl černý, hnědý, červený, žlutý a zmuchlaný. A smrděl. A kolem jezdili samí známí mých rodičů a kolegové z práce, a všichni zuřivě mávali, takže naděje, že mě třeba nepoznali... Asi fakt ne. Ani čepici jsem si vzít s sebou nemohla, protože byla nacucaná vodou, tudíž jsem den strávila v přilbě, a to jsem nečekala, jak bude lejt (oprava: chcát), až se o sedm hodin později budu vracet domů. Z krátké slunečné přeháňky s modrou oblohou počalo padat všechno: voda, sníh, kroupy... Tak jako čekala jsem, jestli počasí nevyhodí eso v podobě trakařů, nicméně příval krup mi nošení sena okořenil natolik, že by mě „nějaké trakaře“ nerozházely. A to jsem kráva chudáčkům koníčkům naložila tolik sena, že vytáhnout plachtu do výběhu jsem ve sračkách po kolena málem neustála. A kroupy se senem bolí, když se seno přemísťuje do bedny... auuuu...
Ale pointa celého mého dnešního vyprávění. Domů jsem kráčela sice s kapajícím šosem, ale se spokojenou duší (prima den). Ten pocit, že cool neděli zakončím v teple svého pokoje... nad opravou svého daňového přiznání...:o)
Víte, kdy se veškerá pozitivní nálada vytratí? Po zjištění, že neteče teplá voda: v půl páté odpoledne. Děsné!
draace
Takže ještě jedna studená sprcha, tentokrát domácí.
Asi si dám pro zdokonalení pocitu nainstalovat do sprcháče kroupy.
Muhehe:o)