budiž pozdraveno… jaro
V podvečer, v teple krbových kamen (ano, právě těch kamen, které jsem již dvakrát pečlivě vymyla a zazimovala:o), jsem si při pohledu z okna položila otázku:“Proč jsme neustále nuceni přijímat polopravdy a pololži? Proč rosnička halasící z rádia místo „k večeru by mělo přestat pršet“ neřekne rovnou a přímočaře a bez vytáček „protože bude sněžit“?
Tekoucí bláto se pomalu stává součástí mé existence, ve všech svým formách: sračky, polosračky, total sračky a vy****** sračky. Přemýšlím, že si založím nové centrum zájmu, co se týče mých foto výcvaků: místo pohledů z okna budu fotit sračky. Série jarních tankodromů, s nespoutanými možnostmi využití fantazie, protože sračky mají letos tolik rozmanitých podob…
Použijeme vůbec ještě jízdárnu? Počasí bohužel decimuje i obživu hajter: nejezdí se = neplatí se, protože bestie kopytnaté žerou nezávisle na počasí. Mno, že živím cizí kočky a psy a koně ze svého, mi až tak žíly netrhá: jsem svobodná a bez závazků. Za to sračky… Sračky mě fakt „serou“:o)
Doufám, že letos poroste tráva POŘÁDNĚ.
draace
Sračky. Bez sraček. Ke sračkám. Sračky. Sračky! O sračkách. Se sračkami.
Já nejsem vulgární. Já pouze věrohodně a účelově doplňuji slovní zásobu mého mateřského jazyka. Muhehe:o)