Kdepak.
V poslední době se mi dějí divné věci, především v době nočního klidu. Depka sviňa brání usnout, takže si tak zpruzeně ležím, přemýšleje nad obligátní nesmrtelností chrousta, a hryže mě ponožka. Ano, spím v ponožkách, protože mám ledové bolavé nohy, nad čímž jsem také přemýšlela: že člověka bolí nohy z fyzické námahy, budiž. Ale z nicnedělání? Že bych si natáhla sval během přesunu počítač – postel? A na obou nohách?
A ponožka hryže, tak drbu nohu. O matraci, o druhou nohu, o roh postele. Ponožka hryže dál, tak mě napadne věc, která se prostě majitelům dobytků (chudáčků koníčků) stává: osiny slámy, sena, pichlavá zimní srst či jiný zvířecí artikl. Sáhnu na ponožku. Že by žmolek, když jsou ponožky pletené? A žmolek leze? A lezoucí žmolek má trnité nožičky? V zásadě nejsem typ ženy, která po zjištění hmyzu ve vlastní ponožce hystericky vyskočí metr vysoko a stihne si končetinu vytrhnout z kloubu dřív, než dopadne zpátky do lože; ale lhala bych, že mě nenapadla alternativa žihadel či agresivní huby střevlíka, protože tyhle mrchy hryžou neskutečně. Tak jsem brouka nahmatala, drapla špičkami prstů, vytáhla a snažila se rozsvítit, abych stihla zjistit, co držím, než mě to pokouše. Tak kusadla to nemělo, tak jsem to přiklopila a šla pro foťák. Přiklopila jsem to samozřejmě blbě, tudíž jsem další půlhodinu strávila hledáním brouka, což v mé rozlehlejší posteli nebylo snadné, navíc brouk vyvíjel nepředvídatelnou rychlost, takže po znovu objevení byla docela prekérka ho vyfotit: neustále roztahoval křídla a simuloval, že vezme krovky a tak.
Jsem ho pak vyhodila na mráz, chudáčka. Bydlet s hmyzem asi fakt ne, stačí smradlavá myš a hladový had (hadovi totiž někdo sežral prsa /to jako ta drůbeží zamražená/ a dodnes se nikdo ke krádeži nepřiznal). Ale kladu si otázku, jestli brouk nebyl něčím nakažený, protože se mi zdál dějově nejdelší sen v historii. Oproti normálu si toho hodně pamatuji, tudíž od samého rána propadám záchvatům smíchu: galimatyáš totálních nesmyslů vsazený do relativně souvislého příběhu. Ovšem takové ty útržky, kdy děj přeskakuje sem a tam… HardCore. Bezprostředně po probuzení jsem si sedla, s nahlas pronesenou větou „ty vole…. Co TO bylo??“ a pak už jsem se jenom smála. A směju se pořád. Směju se absolutně všemu. Až mi přijde SMS „tak super, Apflegmin zabral, Finovi to kopyto upadlo celé“, tak nejspíš smíchy umřu.
Neviděl jste někdo brouka? Malý, černý, leze do ponožek. Ten brouk musel být nadopovaný a já ho chci zpátky. Chci, chci, chci!!!
draace
Myšlenkový fatal error.
Bude po restartu systému proces obnoven?
Že by… Beatles?
A co na to Jan Tleskač?