Tak s tím RedBullem jsem to včera fakt nevychytala. Ještě ve tři ráno jsem měla oči vypoulené i skrz zavřená víčka a srdce mi pumpovalo tak hlasitě, že přehlušovalo točení kolotoče, ve kterém (zásadně v noci) běhá myš. Hledáte debila roku? Hlasujte pro mě. Jak mě vůbec mohlo napadnout při úplňku vypít RedBull? Mně, které úplněk způsobuje hypertenzi? Mně, která při úplňku absolvuje abnormální dávku vyčerpávajících autentických snů? Kdyby mě aspoň nebolelo celé draace, z celodenní brigády v mokru a chladu, tak by se dalo bušit do klávesnice, ale takhle?
Když před pátou zvonil budík, byla jsem mile překvapena svým vlastním spánkem. Že se mi to vůbec podařilo. Samozřejmě v hlavě milión nezbedných kladívek (kdyby aspoň ťukala unisono,) a že na mě ze zrcadla vybafla Zombie, to není až neobvyklým jevem. A kladiva bouchala v rytmu Never Let Me Down Again.
Minulý týden jsem v diary uvedla, že se mi dějí divné věci. Divné věci předvádím i v práci: v pátek se mi podařilo fakturu za veškeré mobily ve firmě prodírkovat (cca 100 papírů A4, s podrobnými výpisy všech tel. čísel) a následně zdárně svázat takovou tou umělohmotnou tenoučkou stužkou; a protože se stužka často používá i na dárky či ozdobu květinových pugétů, tak jsem silou zvyku ponechala za uzlem delší konce a poté na nich nůžkami vyrobila „kudrliny“. Představa, že bych takhle „ozdobila“ např. notářský zápis, a ještě jej odeslala na patřičný úřad, mě po ohromném úžasu „Co to je??“ poslala pod stůl (smíchy).
Divné věci se dějí i vedle. Z faxu vylezlo tohle (viz faktura vlevo):
A já, místo abych se zasmála protaženým písmenům, jsem několik minut intenzivně dumala na tím, jak se mi „tohle“ vejde do šanonu, když žádný takhle dlouhý pořadač nemám. Co pomáhá na osvěžení těla i mysli? Správně, RedBull!:o)