Žiju !
Omlouvám se tímto za výpadek v diary blogu, ale včera jsem prodělala svou historicky první otravu jelenem. Jak se projevuje, otrava jelenem? Stačí rodinná slavnostní večeře – jelen sika, brambory, výborná omáčka. Tatínek vaří skvěle, o tom žádný pochyb.
Před půlnocí však idyla obžerství skončí a od té chvíle máte chuť umřít. A co hůř, ráno je to ještě horší, tudíž na řadu přichází otázka, jestli je lepší chcípat doma anebo v práci. Chcípání v práci je placené, ale s třesoucími prackami a nutkáním umřít to stejně déle než do dvou hodin nevydržíte a vzdáte to. Naivní naděje, že se to do večera zlepší, protože se už týden nepopsatelně těšíte na oslavu Máje, upadá do absolutní bezmocnosti, kdy Vás kromě žaludku a celého zažívacího ústrojí bolí už i kosti a chodidla, o dehydrované hlavě nemluvě. Bych nevěřila, jak náročné je pití po lžičkách…
Tak takhle vypadá otrava jelenem. Nicméně dnes ráno jsem po opuštění postele podlehla nezřízenému nutkání uklízet… Tak už je zřejmě vše v normálu. Doufejme.
draace
Uhm... Je normální pískat na prsty po manipulaci s ledkem???
A že je lepší se preventivně na nic netěšit? Víme:o)