Neměla bych pít černý čaj. Skončit s tím, a to prosím okamžitě. Jenomže seberte hračku dítěti… Otrava jelenem už je pryč, takže bych měla s pitím čaje temného jako moje nitro okamžitě přestat. Nebo aspoň nechlastat litr denně, jenomže když já ho ráda, a s cukrem ještě radši… Fňuk. Bohužel s očima vytřeštěnýma do půl druhé ráno se moc nevyspíte, když nejdou ani zavřít.
Den osvobození od fašismu cool; stejně jako vloni v podobě Hurá Her, tentokrát čistě pro naše smrady. Hajtry se chovaly slušně a vyhlášení výsledků kupodivu nedoprovázelo krupobití. Co mě však překvapilo, byla moje celková unavenost: přišla jsem domů, stáhla fotky, zjistila, že jich je zase přes 300 (chjoooo…)… a pak jsem vytuhla. Regulérně death, dvě hodiny tvrdého spánku (oprava: dvě hodiny času v prd*li). Otázka tedy zní: z čeho?? Nejezdila jsem, přece. Přesunování stojanů a pneumatik po jízdárně snad není natolik namáhavé, vždyť kurz soutěže jsem chystala sotva hodinu a půl, z čehož půlka byla krokování a vyměřování oblouků, aby se nám fakani všude „vešli“ (naše herky nejsou uhm… zrovna snadno ovladatelné: když jeden nejde zatočit, tak druhý pro změnu ubrzdit) a aby nedošlo k vykolejení (i když poslední „ulehnutí“ spolu s kůněm jsem předvedla já a jsou to min. 3 roky zpátky).
Fotky kupodivu ujdou, přestože střídání slunečno vs oblačno se spojením s prudkým jarním světlem je pakárna. Momentka stojící za publikování tentokrát ani jedna, vyjma fotek s vyjímající se barvou rajtek trenérky, ale s ohledem na objem jejího pozadí se neodvážím je uveřejnit (dostala bych přes hubu, asi:o) Nicméně jedna věc fotkám nelze upřít: všechny jsou zblízka. A otázka za deset miliónů: který imbecil pobíhal po kolbišti sem a tam, kvůli focení? Kdo kurz trati proběhl stejněkrát, jako soutěžící, akorát že po svých? Kdo dvě hodiny sprintoval sem a tam? Ha?
Miluju záhady.
draace
A pak nemám být průhledná.
A s dlaněmi černými od pneušek:o)