Měla bych omezit filmožraní. Protože se mi pak zdávají filmy. Psychologické zápletky, mediální hvězdy, scénářovitý děj (naštěstí bez Pyskatky, to je fakt:o) Určo se mi tam mihnul Tom Cruise, zbytek se mi ještě nevybavil: ale ptákovina. Soužití čtyř lidí, ponorková nemoc, ale taková scénářová, nic ze života. Oproti reálu, kdy jsem se několik hodin vkuse patlala s dialogem (do scénáře v rámci studia), aby obraz nepřesáhl tři minuty a aniž by nutná editace utloukla libový rozhovor... Bez emocí není zábavy. Film je iluzí: buď přesvědčí nebo ne.
Fajn, prásknu, co jsem včera viděla: Curious Case of Benjamin Button a Revolutionary Road. Náhoda, protože já neměla nejmenší tušení, že v obou případech jde o adepty na Oscara:o) Film mě buď vtáhne, nebo ne: a oba vtáhli, takže zase ponocování.
Benjamin Button pohladil: příběhu jsem uvěřila, a postupná identifikace Brada Pitta mě bavila (Cate Blanchett zbožňuji, její filmy si mě vyhledávají tak nějak samy). Konec dojemného příběhu je slabší, ale s ohledem na zápletku chápu, že jinak to nešlo, že koloběh času musel dostat rychlý spád, aby divák dostal kompletní děj. De facto není co vytknout, film je po všech stránkách příjemný: nic převratného, ale i přesto působivé a přesvědčivé.
Revolutionary Road... se musí vidět. Kvůli své síle (April – víc než výborná!). Do Franka je složitější nahlédnout (jestli to byl autorův záměr?), ale April (Kate Winslet) vybroušená do dokonalosti. Děj filmu se točí kolem manželské krize, které spadlo do stereotypu; dva lidé neschopni nalézt společné vlákno, na sobě závislí, avšak negativno ventilující sami na sobě. Bohužel jsem odhadla, jak drama skončí, ale to na autentičnosti a zobrazení „životních hodnot“ nic nemění. Víc neprozradím:o)
Měla bych spát, aspoň trošku.
draace
Zombie.
uáááááááááááááááááh.... (zívnutí, nikoliv smích:o)