Dvě věže
Den jedna: Hurá!
Den dva: Běhám rád!
Den tři: Vypadám dobře, když bežím!
Den čtyři: Vypadám dobře, i když jenom stojím. Běh pres Jízdní Marku je dobrý na kondičku. Vsadím se, že se mi zpevnil zadek. Jestli to ještě vůbec jde.
Den šest: Dívá se mi Gimli na zadek?
Den sedm: Proto pořád zůstává pozadu.
Den osm: To byly nervy, když jsme potkali Eomera. Vypadalo to, že by mohl být hezčí než já, dokud si nesundal přílbu. Naštěstí vypadá jako mravenečník. Vyjel na Gimliho, ale hned jsem ho usadil. Nikdo si nebude vyskakovat na mého trpaslíka. Pořád jsem nejhezčí.
Den devět: Hromada mrtvých skřetu, ze které se kouří - nic pěkného. Aragorn se předváděl a pořád mlel o hobitech, co tam leželi spoutaní. Nechápu, proč si myslí, že záleží na nějakých kudrnatých hobitech. Pořád nejhezčí!
Den deset: Otrava! Fangorn. To plesnivé mokro mi nedělá dobře na plet.Pořád nejhezčí, ale tak nějak lepkavě a nemytě.
Den jedenáct: Narazili jsme na Gandalfa, který je teď celý zářivě bílý. Ptal jsem se ho: "Komu ho musíš vykouřit, abys dostal poslední láhev bělidla ve Středozemí?” Gandlaf řekl: "Balrogovi.” Tak to nestojí za to! I když, rozmyslím si to ještě. Začíná to být všechno vidět. Pořád nejhezčí, ale jestli to takhle půjde dál, jak dlouho ještě?
Den dvanáct: Řekl jsem si Gandalfovi o Balrogovo číslo. Gandalf řekl, že mu nemůžu volat. Řekl jsem mu, ať nežárlí a nepřivlastňuje si ho. Řekl že v tom to není, ale že Balroga minulý týden zabil.
Poznámka: Nikdy nechoď na rande s Gandalfem!
Den patnáct: Dorazili jsme do Edorasu. Jsem velice naštvaný! Obávám se, že Eowyn je hezčí než já. To je překvapení, protože štítonošky bývají obvykle mohutnější a hruškovitější. Nejsem nejhezčí! To je zlé.
Den devatenáct: Aragorn se postavil Theodenovi. Aragorn je tak mužný. Naskakuje mi z toho husí kůže.
Den dvacet: Ten čepec je příšerný. Ani zdaleka nejsem nejhezčí. Uvažuji o sebevraždě.
Den dvacet sedm: Aragorn je pryč s vlky ze Železného pasu. Proti - zůstal tady ten ošklivý náhrdelník. Pro - nemusím nosit ten čepec. Zase jsem hezký.
Den dvacet osm: Aragorn se vrátil. Evidentně ten pád z útesu nebyl tak nebezpečný, jak se zdálo. Řekl jsem mu, aby mě povalil a pořádně mi to udělal, ale on mě jenom chlapsky poplácal po rameni a řekl: "Jo, někdy to může bolet, ale něčím si to namaž.” Aragorn je normální břídil, fakt.
Den dvacet devět: Bitva v Helmově žlebu nechutná. Jakoby nestačilo, že hrozí smrt v rukou páchnoucích skřetů v jakémsi zapadákově, ale nakonec nás musí zachraňovat absolutně nelogicky Haldir. Má to tu výhodu, že Eowyn trčí v zatuchlé jeskyni. Třeba dostane ekzém. Pak budu navždycky nejhezčí.
Den třicet: Je po bitvě. Gandalf jako vždycky přijel efektně na poslední chvíli. Naděje na nějakou pobitevní rychlovku jsou v prachu, Aragorn fňuká nad pohlednicí od Faramira. Žárlí na něho kvůli Tomu, kdo nese Prsten. Řekl jsem mu, že Sam Faramira zabije, jestli si něco zkusí, ale Aragornovi to náladu moc nezvedlo. Je to blbec. Eomer má zajímavé narážky. Zkusím to a uvidíme, jestli je pravda, co se říká o mužích z Jízdní Marky. Ještě nikdo nevyzvedl Eowyn z té jeskyně. Ještě pořád zdaleka nejhezčí!!