Žádná scifi zkratka:o) Ač to tak napohled nepůsobí, jde o koncert U2 ve 3D formátu. Ač se akce odehrála v minulém týdnu, na emocích se mi nic nemění, pořád je v sobě mám. Ono vyrukovat na draace hned v počátku s Beutiful Day a Vertigo ve vícekanálovém stereo surround zvuku... Nářez, znásobený faktem, že kýžené ráno by mě ani nenapadlo, že tohle večer zažiji.
Místo zapalovačů mobily
Film v IMAXu (Praha, NC Flora) promítají již od listopadu, v diary jsem jej zmiňovala. K mému překvapení byl v únoru sál kina plný, a to jsem se bála, že než já se dokopu k návštěvě Praglu, že koncert z nabídky vyřadí. Nedivila bych se, kdyby projekci navštěvovali skalní fandové, kterým nevadí, že jdou podruhé, potřetí, počtvrté... Film je vyrobený skutečně precizně a ovace spokojených diváků doprovázejí hlášky, že iluze je dokonalá, jako na skutečném živém koncertě.
Tady si dovolím nesouhlasit. Iluze je dokonalá ve svém zpracování: 3D rozměr, přehlednost, detaily, ve finále luxusní zážitek, obohacený Bonem, který na vás téměř sáhne a zpívá do vašeho ksichtu. Reálný koncert je jiný, v něm servíruje především váš mozek, a ani z první řady není show tak dobře naporcovaná, jako z většího počtu kamer. De facto bych klidně mohla tvrdit, že 3D je z hlediska vizuality lepší než živák. Ale k čemu je dokonalá vizualita, když nelze křepčit a komunikovat nejen s interpretem, ale i s davem?
Během projekce mi hlavou létaly i zapomenuté vzpomínky: přípravy na koncerty v dobách puberty. Shánění zapalovačů, třeba: protože během ploužáků bylo nepředstavitelné nemít zapalovač a nesvítit. Ani nevím, kdy jsem zapalovače vyřadila z vybavení, takže problikávající stadion během U2 mi vrátil čas. Vtipné ovšem bylo, že diváci blikali mobilními telefony... Inu, technika pokročila.
Koncepci koncertu jakožto celek hodnotit nemohu, protože 85 minut, z čehož jsou 10 minut titulky, je nezpochybnitelně editováno. Největší hity nechyběly, a záběry kamer souvisely nejen s obsahem show, ale i žánrem jednotlivých skladeb, energické kousky byly snímány akčněji, zatímco ploužáky se plazily a ovíjely. Grafické doplňky (čárání Bona prstem) doplnily již tak vybroušenou podívanou. Z technického hlediska nelze nic vytknout: viděli jsme vše, cítili jsme vše, grandiózní zážitek. Sice krátký, protože promítání uteklo jako voda, ale s ohledem na obtížnost projektu budiž.
Atmosféra skvělého koncertu za dvě stovky vstupného: bez tlačenic, čekání a nestability týkající se rozhledu. Parádička! Sice mi přišlo, že levá strana sálu hraje tišeji než pravá, ale to na mé vnitřní euforii nic nemění. Užila jsem si to naplno, a pokud projekce vydrží, s odstupem doby bych ráda šla ještě jednou.
draace
Třeba se tohoto modelu chytí i ostatní interpreti.
A chci U2 vidět LIVE.
Hold me, thrill me, kiss me...
THANX to Pablo, že mě vytáhl (z brlohu:o)
....