Příběh, který nikdy nekončí- draace & NeverEnding story:o)

The NeverEnding Story...

V úvodu tohoto emočního výlevu se předem distancuji od všeho, co nesouvisí s původním koprodukčním filmem SRN/USA režiséra Wolfgang Petersena (r.1984). Volné pokračování (II. a později i III.díl) a nový seriál neměli pranic společného s pilotním filmem, vyjma názvu. Dvojku a trojku vůbec nebudu komentovat (brak + kýč = sra*ka), televizní seriál zasazený do zcela jiné atmosféry byl sice příjemný a nenudil, ale překonat auru původního filmu nedokázal. Novodobá, ač jinak skvěle provedená a především odlišně propracovaná verze Nikdy nekončícího Příběhu, postrádala významnou složku z „mateřského“ díla: ono hřejivé i děsící fantastično, které Petersen do svého filmu dokázal vdechnout natolik silně a natolik přesvědčivě, že doslova pohltilo diváka v každém věku.
A v tom tkví onen citelný rozdíl: seriál působil skoro až studeně, nevlídně, a prolínání mezi realitou a říší Fantazie nebylo emočně nijak výrazněji rozdílný, prostě chvilku tam a chvilku tady, jakoby přestup z pokoje do pokoje v jednom a tom samém bytě.

Když jsem Petersenův film poprvé viděla v kině, zůstaly mi jakožto frackovi v duši dvě emoce: ona obrovitost a strach z neznámého (viz scéna, kdy přijíždí kamenožrout) a zároveň klaustrofobická tíseň, když Nicota požírala říši Fantazie. Létající scény s Falkem jsme jako děti milovali, to nepopírám, a fantastickou kulisu příběhu dvou světů doplňovala úžasná hudba. Stejně jako u Pána prstenů se nejednalo o tradiční string přehlídku tří zaběhnutých druhů melodií (příjemno vs humorno vs děsivo), nýbrž o propracované skladby ladící přesně k situacím na plátně. Vždyť i Limahl s titulní písní uspěl v hitparádách, a když jsem letos, a podotýkám že vlastně poprvé v životě, viděla na obřím plátně diskotéky videoklip, bulela jsem jako dítě . Nedalo se to potlačit, tím filmem jsme byli odkojení a vyběhlo mi hrozně moc prožitků. V dobách bez videa a DVD byl svátek, když v TV běžel Neverending Story, a mne osobně ten film nikdy neomrzel. A co se týče klipu: vytvořený přesně tak, jak bych jej vyrobila i já. Nejemočnější scény, nejkrásnější momenty a několik nestárnoucích frází.

Pro mne osobně je nejúžasnější pasáží probuzení Atreje v těsné blízkosti rychlodraka. Hvězdná obloha, skoro až děsivé prázdno a zvláštní ticho, přerušované funěním obrovitého psa; Atrej se co nejtišeji krade pryč a když už se mu zdá, že se mu zmizení podaří, za zády se mu ozve nádherným hlubokým, přesto však přátelským hlasem:“Ty už odcházíš???“
Přiznávám, že jsem film nikdy neviděla v původním znění, takže nemohu porovnávat s originálem, ale tenhle kratičký moment děje na mne zapůsobil natolik silně, že dodneška mívám husí kůži. Jedna z mála výjimek, kdy český dabing dokonale zapadl do atmosféry, a to tak věrohodně, že bych klidně uvěřila, že film je náš, že ten rozpínající se famózní hlas tam patří se vším všudy. V té větě bylo všechno: síla i laskavost.

Když jsem později četla Endeho knižní předlohu, konkrétně popis rychlodrakova hlasu, položila jsem si otázku, zdali tvůrci dabingu obsadili Falkovu roli dle podobnosti s originálem anebo někdo četl knihu a měl svou vlastní vizi?
A scénka, kdy císařovna podává Bastienovi do dlaně zářící zrnko, poslední částečku kdysi honosné Říše Fantazie, to je pravděpodobně moment, který se do srdce zaryl každému, kdo se dějem příběhu nechal unést.

Soundtrack už se u nás nechá koupit, na netu, ale pořád jsem se k tomu nedokopala (ano, strýček Skrblík v ženském podání). Kvůli filmu v původním znění už jsem roztahovala sítě před deseti lety, ale bez úspěchu. S polskými titulky ho fakt nechci, ani DivX obšlehlou kopii mizerné a pochybné kvality. Chci ho mít se vším všudy, s atmosférou, s kvalitním zvukem a s hřejivým pocitem, že takhle si ho skutečně vychutnám. Tak snad někdy... muhehe:o)

foto: net