LOST
Pro neznalé: LOST je seriál. Právě běží na Nově první série, ve světě už třetí. Nebýt přítomnosti Dominica Monaghama, a nebýt faktu, že se to rozjelo spolu se SuperStar a nebýt Loešova názoru, že to „fakt stojí za to“, tak by mne tento seriál mílovými kroky minul, koneckonců jako většina programu TV.
Těžko popsat ve stručné verzi, o co jde: skupina ztroskotanců z letadla vyvržená do chřtánu podivného ostrova. Kromě výborně zachycených lidských povah se všemi klady i zápory nechybí ani mysticky strašidelné tajemno, a co se mi na ztvárnění příběhu líbí – ta všude číhající hrůza, nejistota a nedůvěra. A je vcelku jedno, jestli mezi lidmi anebo tím, co číhá v džungli.
Dalším vychytaným kouskem od tvůrců je koncepce jednotlivých dílů, kde se prolíná realita všech s jejich vlastní minulostí. Seriál postupně odkrývá skoro až fatální životní etapy jednotlivých lidí, ovšem aniž by se tím nějak rýsovalo jejich další působení na ostrově: jakoby tam všichni povinně měli začít znovu, od nuly. Oceňuji i skutečnost, že děj je načrtnutý předem, žádné umělé nastavování a pracné vymýšlení nových a nových zápletek. Po tolika týdnech se ohledně záhad na ostrově vlastně nezjistilo nic, a přitom se toho událo tolik. A hlavně: žádné přemrštěné happyendy. Z negativních postav se nestávají postavy pozitivní, naopak pozitivní postavy občas spadnou do pozice negativní. A teď komu věřit? Na koho se spolehnout? Co je pro přežití rozhodující: intuice, zkušenosti, vidiny, osud, zdravý rozum anebo víra?
Včera jsem tedy porušila své odhodlání sledovat seriál pěkně ob týden, protože člověk se pak těšil, na tu neděli večer... Ano, původní plán zněl „dneska tak tři díly“, ale jistě nemusím dodávat, že se mi snaha nějak vymkla z rukou. Po pěti hodinách čučení do monitoru PC jsem si řekla „a dost, už jenom JEDEN a pak SPÁT“, abych do práce nedorazila ve stavu zombie; akorát kdyby se jako na potvoru nejednalo o pilotní díl druhé série, který (jak jsem s ohromným překvapením zjistila až po skončení) trval skoro hodinu a půl. A spěte pak pár nicotných hodin, nemluvě o tom, že jsem nechala svítit hada a hrát rádio, protože v každém koutě číhal potutelně se hihňající bubák. Ti ze mne musejí mít dobrou švandu.
No a ještě někdy půjdu po něčem takovém krmit ráno po tmě koně, brrrr....
Daja Swito
nedočkavá na další dílyyy...................................................................
