vzducholoď... ukradená? Nikoliv:o)
Vzducholoď je song, od formace Le Monde. Zvracíte?:o) Jasně, hudba puberťáků... fuuuuj...
Asi jsem puberťák. Nechápu totiž, čím je mi tenhle track příjemným, protože koncepce písně (videa taktéž) značně zaostává, časově. Vždyť tenhle model frčel v době, když se mnou puberta mlátila víc, než je zdrávo. A nevěřím, že právě kvůli emocím pochytaným v létech telecích je mi Vzducholoď blízká. V té písni je „něco“, co je neuvěřitelně chytlavé, označila bych to termínem „symbióza“. Spojením ženského vokálu s černošským huhňáním v jednoduché, ale neuvěřitelně pohodové melodii, která se neohraje (další nezvratný důkaz, že v jednoduchosti je krása). Prostě to trefili, zakousne se to pod kůži, nepustí se. Zdánlivě primitivní skladba mě něčím přitahuje, nutí mě to ji laxně prozkoumávat, prohrabávat se tím, asi jako když v puse převalujete bonbon a čekáte, kdy vyleze náplň. Mňam... pokaždé si ji vychutnám. Zkrátka a jednoduše mi při ní je dobře.
Se Vzducholodí se táhne ještě jeden fakt: chodí se mnou spát, vstává se mnou, doprovází mě. Kdykoliv zapínám rádio, hned mne napadne „bude tam?“ A často tomu tak je. Nejednou mě v noci probudí, jakoby by hlásila „jsem tady, jenom pro tebe, ale spinkej dál“. Zatím s její produkcí Evropa2 nešetří, přestože jde o tři měsíce starý „hit“ (což mě samozřejmě těší). Hudebních srdečních záležitostí mám teď pramálo, a jednou přijde doba, kdy mi Vzducholoď postupně stáhnou. A mně i bubákovi bude smutno.
V souvislosti s častým potkáváním se se Vzducholodí jsem si uvědomila, že étery (a nejen E2) nějak vytlačily Sweet Harmony. Telepatie však zřejmě funguje, protože včera ve 14:25 mi ji Evropa2 hodila pod nos. Super... A Vzducholoď taky, hahaha.
Daja Swito
Tvrdý kritik bezduché diskotékové tuc-tuc hudby.
Nicméně příslovečná výjimka zákonitě potvrzuje pravidlo... muhehe:o)