Popravdě, chvilku jsem přemítala, jak začít... Od počátku letošního roku mi připadá, že většině lidí svým způsobem ruplo v bedně anebo že se mne pokoušejí zabít smíchem; podotýkám, že mým vlastním. A vůbec nejhorší je varianta obojího, v jedné salvě.
Hitem posledních měsíců je téma „spodní prádlo“. Já moc ráda prolézám obchody se spodním prádélkem. Tady by se hodilo dodat „já moc ráda nakupuji spodní prádélko“, ale s ohledem na můj příjem to bohužel není příliš častým jevem, protože tento artikl nepatří mezi nejlevnější záležitosti, a co si budeme namlouvat: taková paměťová karta je pro život podstatně důležitější, než plná skříň předražených hadříků.
Hitem posledních třech měsíců je i otázka „ty nenosíš tanga?“ Podaná pokud možno s výrazem absolutního nepochopení, úžasu a v neposlední řadě s notnou dávkou odporu. „Ty fakt nenosíš tanga???“
Popravte mne. Inu, nenosím. Někdy si je obléknu, pro zvláštní příležitost, ale jinak je nenosím. Proč taky? Dosáhnu snad nošením tang vyšší společenské úrovně? Anebo jsou tanga měřítkem vyzrálosti? Nebo snad ženskosti? Především jsou-li ukryta pod džínami či jinými kusy oděvu, které o tvaru spodního prádla napovídají stejně tak podrobně, jako skotská sukně?
Přiznávám se, že mne svým způsobem překvapilo, jak velké pohoršení svým počínáním budím. Nikdy by mne ani ve snu nenapadlo, v čem tkví ideál dokonalé ženy. Já bláhová se domnívala, že cílenou péči o svůj zevnějšek, přirozenou inteligencí, spontánním chováním či kouzlem osobnosti, fluidem, charismatem, osobitostí... A ona by přitom stačila jedna jediná věc: nosit tanga. Proč se my ženy přikrášlujeme, vyhazujeme prachy za kosmetičky, kadeřnice, pedikérky a manikérky, pěstujeme si nepraktické dlouhé nehty a zbavujeme ochlupení stůj co stůj? Proč panikaříme kvůli nepatrné vrásce, když je celé tajemství ukryto v jediném typu spodního prádla?
Och, jak hluboce jsem klesla...
Proti tangům nic nemám. Nevadí mi, pod poloprůhlednými šaty v letních parnech jsou výtečným doplňkem. Co se týče partnerského života, je chlapovi většinou fuk, co z ženy strhává, a pro běžné denní nošení existují podstatně pohodlnější a zdravější druhy spodního prádla. Nemám důvod upřednostňovat barevné šňůry trčící z bokových kalhot, když je venku minus pět, stejně jako je hloupost zadělávat si na problémy s hemeroidy a s vleklými záněty spodku. Nošení tang mi nepřinese ani osobní uspokojení, ani vyšší životní úroveň, a co je hlavním důvodem – tanga jako taková jsou nudoucí nuda. Co se také dá vymyslet, s tak maličkým kouskem prádla? Maximálně přidávat anebo ubírat různé druhy barev a materiálů.
Naproti tomu takový krásně okrajkovaný komplet, kombinace rudé a černé s různými vzory, které se dají kompletovat s podprsenkami, podvazky a ve stejném stylu zdobenými korzety, to je jiné kafe. Možná proto se figuríny ve výlohách pyšní klasickými tvary spodního prádla, nikoliv v nicotných a v nic moc nepředvádějících tangách. A já mohu doufat, že tomu tak bude pořád, abych se mohla i nadále kochat rozličnými tvary krajek a šňůrek na prádle, ve kterém se dá bez problémů sportovat, kydat hnůj, sedět v kanclu anebo mrznout v dopravní zácpě. A to i za cenu, že mnou bude určitá část mužské populace s opovržením pohrdat:o)
Daja Swito
jak jinak než ne v tangách:o)))
foto: zdroj internet